vašich?“ Mc12,12 I hledáchu ho jieti, i báchu se zástupu, neb sú poznali, že by k nim podobenstvie to pověděl. A opustivše jej, odjidechu.
Mc12,13 A poslachu některé k němu z zákonníkóv a z Erodových, aby jej popadli v slově. Mc12,14 A oni přišedše, řekli sú jemu: „Mistře, vieme, že si pravý a netbáš na nižádného nebo nezříš na tvář lidskú, ale v pravdě cestu boží učíš. Slušie li daň dáti ciesaři, čili nedáme?“ Mc12,15 A on věda lest jich, vece jim: „Co mne pokúšiete, pokrytci? Přineste mi peniez, ať ohlédám.“ Mc12,16 A oni podachu jemu. I vece jim: „Čí jest obraz tento a nápis?“ Vecechu jemu: „Císařóv.“ Mc12,17 A odpověděv Ježíš, vece jim: „Dajtež tehdy, kteréž věci sú ciesařovy, ciesaři, a kteréž sú božie, bohu.“ I diviechu se všickni z toho.
Mc12,18 I přijidechu k němu saduceové, jenž řkú, by nebylo vskřiešenie, i otázachu ho řkúce: Mc12,19 „Mistře, Mojžieš nám napsal, když by čí bratr umřel a ostavil ženu, a synóv neostavil, aby vzal bratr jeho ženu jeho a vzbudil plémě bratra svého. Mc12,20 I bieše sedm bratří. A první z nich vzal jest ženu i umřel jest, neostaviv plemene. Mc12,21 A druhý vzal jest ji i umřel jest, aniž ten ostavil plemene, a třetí též. Mc12,22 A tak vzachu ji všěch sedm, a neostavili sú plemene. Poslednie všěch umřela jest i žena. Mc12,23 Protož [v]text doplněný editorem[239]v] in lat. vskřiešení když z mrtvých vstanú, čie z těch žena bude? Neb sedm měli sú tu ženú.“ Mc12,24 A odpověděv Ježíš, vece jim: „Však proto blúdíte, nevědúce písem ani moci božie. Mc12,25 Nebo když z mrtvých vstanú, nebudúť se pojímati, ale budú jako anjelové boží v nebesiech. Mc12,26 A o mrtvých, že vstanú, nečtli ste v knihách Mojžiešových nad křem, kterak pověděl jemu buoh řka: Já sem bóh Abrahamóv a bóh Izákuov a bóh Jakubóv? Mc12,27 Nenie bóh mrtvých, ale živých. Protož vy velmě blúdíte.“
Mc12,28 I přistúpi jeden z mistróv, jenž bieše slyšal je, ani se tieží, a vida, že jest jim dobře odpověděl, otázal Ježíše, které by bylo prvnie přikázanie ze všěch. Mc12,29 A Ježíš odpovědě jemu, že prvnie přikázanie jest: Slyš, Izraheli, pán buoh tvój buoh jeden jest. Mc12,30 A milovati budeš pána boha svého ze všeho srdce svého a ze všie duše své a ze všie mysli své a ze všie moci své. Toť jest prvnie přikázanie. Mc12,31 A druhé jest tomu podobné: Milovati budeš bližnieho svého jako sám se. Větčieho těch jiné přikázanie nenie. Mc12,32 I vece jemu mistr: „Dobře, mistře, v pravdě pověděls, že jeden jest buoh a nenie jiný kromě něho, Mc12,33 a aby milován byl ze všeho srdce a ze všie mysli a ze všeho rozumu a ze všie duše a ze všie síly. A milovati bližnieho svého jako samého sě větčie jest všěch zápalných obětí a posvátných.“ Mc12,34 Tehdy Ježíš vida, že jest múdře odpověděl, vece jemu: „Nejsi daleko od králevstvie božieho.“ A nižádný nesmějieše již jeho otázati.
Mc12,35 A odpověděv Ježíš, pravieše, uče v chrámě: „Kterak řkú mistrové, že jest Kristus syn Davidóv? Mc12,36 Neb on David die v duchu svatém: Řekl pán pánu mému: Seď na pravicech mých, dokudž nepoložím nepřátel tvých podnože noh tvých. Mc12,37 Protož on [David]text doplněný editorem[248]David] David lat. die jej pánem, i odkud jest syn jeho?“ A mnohý zástup rád ho slyšieše.
