hrobóv v duchu nečistém, Mc5,3 jenž přiebytek mějieše v hrobiech, a aniž řetězy možieše ho kto svázati. Mc5,4 Neb často púty a řetězy jsa okován, zlámáváše řetězy a púta ztrháváše, a ižádný nemožieše ho skrotiti. Mc5,5 A vždy v noci i ve dne v hrobiech na horách bieše, volaje a tluka se kamením. Mc5,6 A vida Ježíše zdaleka, přiběže i pokloni se jemu. Mc5,7 A volaje hlasem velikým, vece: „Co mně a tobě, Ježíši, synu boha najvyššieho? Zaklínám tě skrze boha, aby mě nemútil.“ Mc5,8 Neb bieše řekl jemu: „Vyndi, duše nečistý, od člověka!“ Mc5,9 I otáza ho: „Které tobě jméno jest?“ I vece jemu: „Tma mi jméno jest, neb mnozí jsme.“ Mc5,10 I prosieše jeho velmě, aby ho nevyhonil z té vlasti. Mc5,11 I bieše tu podlé hory stádo vepřóv veliké, pasa se po polích. Mc5,12 I prosiechu jeho duchové řkúce: „Pusť nás u vepře, ať v ně vejdemy!“ Mc5,13 I dopusti jim ihned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli sú u vepře a velikú prudkostí stádo strčeno jest v moře do dvú tisící, a ztopili sú se v moři. Mc5,14 A ti, ješto pásli je, utečechu a zvěstovali sú do města i na poléch. I vyšli sú viděti, co by se stalo. Mc5,15 I přijidechu k Ježíšovi i uzřechu toho, kterýž od diábla byl trápen, sedícieho oděna a zdravé mysli, i báchu se. Mc5,16 I praviechu jim ti, ješto viděli, kterak se jest stalo jemu, jenž diábelstvie mějieše, i o vepřiech. Mc5,17 I počechu jeho prositi, aby odšel od krajin jich. Mc5,18 A když vstupováše na lodí, poče ho prositi ten, ješto od diábelstvie byl trápen, aby byl s ním. Mc5,19 Ale Ježíš nedopusti jeho, ale vece jemu: „Jdi do domu svého [k tvým]text doplněný editorem[82]k tvým] ad tuos lat. a zvěstuj jim, kterak veliké věci tobě pán učinil jest a slitoval se jest nad tebú.“ Mc5,20 I otjide a poče kázati v Dekapolis, kterak veliké věci učinil jemu Ježíš, a všickni sě diviechu. Mc5,21 A když vstúpi Ježíš na lodí, přeplavi se opět přes moře, sjide se zástup mnohý k němu, a bieše podlé moře.

Mc5,22 I přijide jedno knieže nad školú židovskú jménem Jairus. A uzřev ho, pade k nohám jeho Mc5,23 a prosieše ho velmě řka, že dcera má na smrti jest, poď, vlož na ni ruku svú, ať zdráva bude a živa. Mc5,24 I otjide s ním a jdieše po něm zástup mnohý a potískáchu ho. Mc5,25 A jedna žena, jenž bieše v červené nemoci dvanádcte let Mc5,26 a mnoho bieše trpěla od mnohých lékařóv a vydala bieše všecko své dobré, aniž co prospěla, ale viece se zle mějieše, Mc5,27 když uslyše o Ježíšovi, přijide v zástupě z zadu i dotče se rúcha jeho. Mc5,28 Neb řekla jest: „Ač toliko rúcha jeho dotknu sě, zdráva budu.“ Mc5,29 A ihned uschla jest studnice krve jejie a poči na těle, že uzdravena bieše od rány. Mc5,30 A ihned poznav Ježíš sám v sobě moc, kteráž bieše vyšla z něho, obrátiv se k zástupu, pravieše: „Kto se jest dotekl rúcha mého?“ Mc5,31 I vecěchu jemu učedlníci jeho: „Vidíš zástup, an tě tiskne, a dieš: Kto se mne dotekl?“ Mc5,32 I patřieše okolo sebe, aby ji uzřel, která jest to učinila. Mc5,33 A žena, bojéci se a třesúc se, vědúc, co stalo se jest nad ní, přijide a pade před ním a povědě jemu všecku pravdu. Mc5,34 Tehdy Ježíš vece jí: „Dcero, viera tvá uzdravila tě jest, jdiž u pokoji a buď zdráva od své rány.“ Mc5,35 A když on ještě mluvieše, přijidechu poslové k kniežeti školniemu řkúce, že dcera tvá umřela jest, co dále trudíš mistra? Mc5,36 A Ježíš uslyšev to slovo, kteréž bieše praveno, vece kniežeti: „Neroď se báti, toliko