[242v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceřekla jest: „Hlavy Jana Křtitele.“ Mc6,25 A když vjide ihned s chvátaním k králi, prosi řkúc: „Chci, aby ihned dal mi na míse hlavu Jana Křtitele[105]Křtitele] kṙtele rkp..“ Mc6,26 I smútil se jest král, pro právo přísežné a pro spolusedície nechtěl jest jie smútiti. Mc6,27 Ale poslav kata, přikáza přinésti hlavu Jana Křtitele[106]Jana Křtitele] Iana kṙtele rkp., eius in disco lat.. I stě jej[107]jej] giey rkp. v žaláři. Mc6,28 I přinese hlavu jeho na mísě i da ji dievce a dievka mateři své. Mc6,29 To uslyševše učedlníci [jeho]text doplněný editorem[108]jeho] eius lat., přijidechu a vzechu tělo jeho i položichu je v hrobě.
Mc6,30 A šedše[109]šedše] convenientes lat. apoštolé k Ježíšovi, zvěstovachu jemu všěcky věci, které biechu učinili a učili. Mc6,31 I vece jim: „Poďte súkromě[110]súkromě] ſkromie rkp. na pusté miesto a odpočiňte maličko.“ Neb biechu mnozí, jenž přichodiechu i odchodiechu, a ani k pojedení chvíli mějiechu. Mc6,32 A vstúpivše na lodí, odjidechu na pusté miesto súkromě. Mc6,33 I uzřechu jě, ani pryč jdú, a poznachu to mnozí a pěši ze všěch měst běžiechu tam i předjidechu je[111]je] geziẛe rkp.. Mc6,34 A vyšed Ježíš, uzře zástup mnohý i slitoval se jest nad nimi, neb biechu jako ovce nemajíce pastýře, i poče je učiti mnohým věcem. Mc6,35 A když již chvíle dlúhá bieše, přistúpichu učedlníci jeho řkúce: „Pusté jest miesto tuto a již hodina pominula. Mc6,36 Pusť je, ať jdúce do bližních vsí a do městeček, kúpie sobě pokrmóv, ješto by jedli.“ Mc6,37 A odpověděv vece jim: „Dajte vy jim jiesti[112]jiesti] gieſtie rkp..“ I vecechu jemu: „Jdúce kúpímy za dvě stě peněz chlebóv a dáme[113]dáme] dayme rkp. jim jiesti.“ Mc6,38 I vece jim: „Koliko chlebóv máte? Jděte a vizte.“ A když poznachu, vecechu: „Pět a dvě rybě.“ Mc6,39 I přikáza jim, aby siesti kázali všem podlé tovařistva na zeleném sě[b]označení sloupceně. Mc6,40 I sadichu se v rozdiely po stu a po padesáti. Mc6,41 A vzem pět chlebóv a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehna i rozláma chleby a da učedlníkóm svým, aby kladli před ně, a dvě rybě rozděli všem. Mc6,42 I jedli sú všickni a nasyceni jsú. Mc6,43 I sebrachu ostatky zlomkóv dvanádste košóv plných i z ryb. Mc6,44 A bylo jich, jenž sú jedli, pět tisícóv mužóv.
Mc6,45 A ihned ponuče učedlníkóv svých, aby na lodí vsedli a předešli jej přes zátoku[114]přes zátoku] pṙezatoku rkp. k Betsadě, až by on rozpustil lid. Mc6,46 A když je rozpusti, otjide na huoru modliti se. Mc6,47 A když by večer, bieše lodí na prostřed moře a on sám na zemi. Mc6,48 Vida je, ani usilují s vesly, nebo bieše protivný vietr jim, a při čtvrtém bdění noci přijide k nim, chodě na moři, a chtějieše pominúti je. Mc6,49 A oni jakž ho viděli, an chodí na moři, mnějiechu, by byla obluda, a vzvolachu, Mc6,50 neb všickni jsú ho viděli i smútichu se. A ihned mluvil jest s nimi a řekl jim: „Doúfajte, jáť sem, neroďte se báti!“ Mc6,51 I vstúpi k nim na lodí a přesta vietr. A oni tiem viece diviechu se, Mc6,52 neb sú nerozuměli o chlebiech, neb bieše srdce jich oslepeno. Mc6,53 A když se převezechu, přibrachu se do země genezaretské a tu lodí[115]tu lodí] navíc oproti lat. přistavichu. Mc6,54 A když biechu vyšli z lodie, ihned poznali sú ho, Mc6,55 a přešedše[116]přešedše] pṙeſiedſe rkp. všicku vlast tu, počechu na ložiech ty, ješto se zle mějiechu, nositi, ktežto[117]ktežto] A ktezto rkp. slyšiechu, že on jest. Mc6,56 Kam kolivěk vchodieše do vesnic aneb do vsí aneb do měst, na ulicech pokládáchu nemocné a prosiechu ho, aby aspoň podolku rúcha jeho dotkli se. A kolikož koli dotýkáchu se jeho, uzdraveni biechu.
