podstaví, ale položí ji na sviecně, aby jdúce v dóm, viděli světlo. L8,17 Nebo nenie nic tajného tak, by sě nezjěvilo, ani skryté, by sě nepoznalo a najavo nevyšlo. L8,18 Protož vizte, kterak slyšíte, že ktož má, bude jemu přidáno, a ktož koli nemá, tak ač mní sě co maje, bude ot něho vzato.“
L8,19 I přijidechu k němu mátě i bratřie jeho, a nemožiechu jeho dojíti pro zástup. L8,20 I vzkázachu jemu řkúce: „Mátě tvá a bratřie tvoji stojie vně, chtiece tě viděti.“ L8,21 Jenž otpověděv vecě k nim: „Mátě má i bratřie má ti jsú, ješto slovo božie slyšie i plnie.“
L8,22 Pak sě jest stalo jednoho dne, že on vstúpi na lodí a jeho učedlníci. I řekl jest k nim: „Přeplavmy sě přes jezero.“ L8,23 A když ploviechu vzhóru, tehdy on usnu. I spade vicher větrový na jezero, že jě pudiechu vlny k nebezpečnosti. L8,24 Tehdy přistúpivše učedlníci, ubudichu jeho řkúce: „Přikazateli, zhynemy!“ Tehdy on vstav, požehra na vietr a na búři vodnú i přesta ta chvíle i by inhed ticho. L8,25 I vecě jim: „Kde jest vašě viera?“ A oni lekše sě, diviechu sě mezi sobú mluviece a řkúce: „I kto jest tento, jenž větróm přikazuje i moři, ano jeho poslúchají?“
L8,26 I připluchu do kraje genezaretského, jenž jest proti Galilei. L8,27 A když vyjide z lodie na zemi, potka jeho jeden muž, jenž jmějieše v sobě běsa ot mnohých časóv a neobláčieše sě v ižádné rúcho ani bydléše v kterém domu, než v roviech. L8,28 Ten když uzřě Ježíšě, pade před ním, a zavolav velikým hlasem, vecě: „Co jest tobě do mne, Ježíši, synu boha vrchnieho? Proši tebe, nemuč mne!“ L8,29 I veléše duchu nečistému, aby vyšel z člověka. Nebo ot mnohých časóv oblováše jím a býval jest uvázán řetězy i v pútě držán, a zlamuje okovy, zaběhováše na púšti. L8,30 I otáza jeho Ježíš řka: „Které jest tobě jmě?“ Tehdy on vecě: „Tma,“ nebo bieše vešlo veň mnoho diáblóv. L8,31 I prosiechu jeho, aby jim nekázal do propasti jíti. L8,32 A tu bliz bieše stádo mnohých sviní, ješto sě pasiechu po hořě. I prosiechu jeho, aby jich nechal vjíti v ty svině. I přepusti jim. L8,33 A tak vyjidechu běsové z člověka a vjidechu v svině, tak že to stádo uběže rychle v jezero i ztopi sě. L8,34 Ten skutek uzřěvše, ješto pasíchu, zaběžechu odtud i roznesechu to v městě i po všěch vesniciech. L8,35 I vyjidechu mnozí, chtiece viděti, co sě jest stalo, i přijidechu k Ježíšěvi i nalezechu člověka, sediece u jeho noh, oblečena, zdravým smyslem, z něhož biechu běsové vystúpili. I leknú sě. L8,36 A když jim rozpráviechu ti, ješto biechu viděli, kterak jest učiněn zdráv od těch běsóv, L8,37 tehdy vzprosi všecko množstvie toho kraje genezaretského, aby otšel ot nich, že jě bieše veliký obstúpil strach. Tehdy on vstúpiv na lodí, vráti sě. L8,38 I prosieše jeho muž, z něhož běsové vyšli, aby s ním ostal. Však jeho neostavi tu Ježíš, ale vecě jemu: L8,39 „Vrať sě do svého domu a prav, co jest tobě učinil bóh.“ I jide po všem městu zvěstuje to, co jest jemu bóh učinil.
L8,40 I stalo sě jest, když sě navráti Ježíš, přivíta jej zástup, nebo všichni jeho čakáchu. L8,41 A tehdy jeden muž, jemuž jmě bieše Jairus, jenž bieše kniežě chrámové, pade před Ježíšěvými nohami prosě jeho, aby všel do jeho domu, L8,42 že jmějieše jedinkú dceru bezmála ve dvúnádcti letech, a ta chtieše jemu umřieti. I přihodi sě, když jdieše a zástupové jej dáviechu, L8,43 tehdy jedna žena, ješto trpieše črvenú nemoc ote dvúnádcti let a již bieše vydala lékařiem všecko své zbožie, a ižádný jie nemohl uzdraviti, L8,44 přistúpivši szadu, dotče sě podolka jeho rúcha a inhed
