L5,1 Stalo sě jest, když sě zástupi řítichu k němu, aby slyšěli slovo božie, a sám stáše podlé jezera Genezareth. L5,2 I uzřě dvě lodí, stojiece podlé jezera, s nichžto rybáři biechu sešli a práchu sieti. L5,3 A vstúpiv na jednu lodí, ješto bieše Šimonova, i prosi jeho, aby sě otřinul maličko ot břěhu. A sedě učieše s lodie zástupy.
L5,4 A když přesta mluviti, vecě k Šimonovi: „Vzveď sě vysoko a rozestřěte své sieti k lovu.“ L5,5 A otpověděv Šimon, vecě jemu: „Přikazateli, přese všicku noc smy usilovali, a nic sme nepopadli, avšak pro tvé slovo rozestru sieti.“ L5,6 A když to učinichu, obklíčichu ryb množstvie úřitné, tak že sě jich sieti rózno dřiechu. L5,7 I pokynuchu tovařišiem, ješto biechu v jiné lodí, aby přišli a jim pomohli. I přijidechu i naplnichu plnú lodí i s druhú, tak že bezmál toniešta. L5,8 To když uzřě Šimon Petr, pade k kolenoma Ježíšěvýma a řka: „Vyjdi ote mne, pane, nebť já hřiešný člověk jsem,“ L5,9 že hróza bieše jeho obstúpila i všěcky, ktož s ním biechu, u popadení rybiem, ješto biechu polapili, L5,10 takež i Jakuba i Jana, syny Zebediášěvy, ješto biechu tovařišie Šimonovi. I vecě Šimonovi Ježíš: „Neroď sě strachovati, neb již budeš lidi loviti.“ L5,11 A přivedše lodie k břěhu, ostavivše tu všechno, jidechu za ním.
L5,12 I stalo sě jest, když bieše v jednom městě, tehdy jeden muž, pln jsa trudovatiny, uzřěv Ježíše, pad na svú tvář, prosieše jeho řka: „Hospodine, chceš li, móžeš mě očistiti.“ L5,13 An ztáh ruku, dotče sě jeho řka: „Chci očistiti.“ A inhed trudovatina otjide ot něho. L5,14 A on přikáza jemu, aby ižádnému nepravil, ale vecě jemu: „Jdi a ukaž sě popu a ofěruj dar za tvé očistěnie, jakož jest přikázal Mojžieš, jim na svědečstvie.“ L5,15 I rozcházieše sě viece řěč o něm. A scháziechu sě mnozí zástupové, aby jej slyšěli a uzdraveni byli ot svých nemocí. L5,16 A on otcházieše na púšti a modléše sě.
L5,17 I stalo sě jest jednoho dne, že on sedieše učě. A tu biechu duchovníci sediece a mistři zákonoví, ješto sě biechu sešli z každého městcě i z jeruzalémského, i z židovského, a moc bieše hospodinova k uzdravení nemocných. L5,18 A tehdy mužie nesiechu na loži člověka, jenž bieše ote dny zlámán, i hledáchu jeho vnésti a položiti před ním. L5,19 A nenalezše, kterú by stranú vnesli pro zástup, vzešli na střěchu a skrzě šindely spustichu jej s jeho postelí na prostřědek před Ježíšě. L5,20 Jichžto vieru když uzřě Ježíš, povědě: „Člověče, otpuštěni jsú tobě tvoji hřieši.“ L5,21 I jechu sě mysliti mudráci a duchovníci řkúce: „Kto jest tento, jenž mluví porúhanie? Kto móž otpustiti hřiechy, nežli sám bóh?“ L5,22 A poznav Ježíš jich myšlenie, otpověděv vecě k nim: „Co myslíte u vašich srdcích? L5,23 Co jest snáze pověděti: Otpuštěni jsú tobě hřieši, čili řéci: Vstaň a choď? L5,24 Ale abyšte věděli, že syn člověčí má moc na zemi otpúštěti hřiechy,“ vecě zlámanému: „Tobě pravi, vstaň a vezmi své lože a jdi domóv a do svého pokoje.“ L5,25 An inhed vstav před ním, vzě lože, na němžto léháše, i otjide do svého domu veleslavě boha. L5,26 I popade strach všěcky i veleslaviechu boha, jsúce plni hrózy a řkúce, že smy viděli divy dnes.
L5,27 Pak potom vyjide Ježíš i uzřě nepravého těžieřě jménem Levu, sediece na mýtě, i vecě jemu: „Poď za mnú!“ L5,28 An všěch ostav, vstav i jide za ním. L5,29 I učini jemu Leva veliký kvas v svém domu a tu bieše veliký zástup nepravých těžieřóv i jiných, ješto s nimi biechu kvasiece. L5,30 I vrtráchu duchovníci i mudráci, řkúce k jeho učedlníkóm: „Proč s nepravými
