řka: „Koho mě pravie jsúce zástupi?“ L9,19 Tehdy oni otpověděchu a vecěchu jemu: „Jedni tě pravie Jana Křtitele a jiní Heliáše a jiní, že jest jeden prorok z dřěvních vstal.“ L9,20 I vecě jim: „A vy koho mě nazýváte?“ Otpověděv Šimon Petr, vecě: „Mazaného božieho.“ L9,21 Tehdy on požehrav na ně, přikáza jim, aby ižádnému nepravili, a to L9,22 řka, že musí syn člověčí mnoho trpěti a potupen býti ot starost i kniežat popových i ot mudrákóv a zabit býti a třetí den vstáti.
L9,23 I vecě ke všem: „Chce li kto po mně jíti, otpověz sě sám sebe, a vezma svój kříž, podiž za mnú. L9,24 Nebo ktož bude chtieti [svú duši]text doplněný editorem[406]svú duši] animam suam lat. spasenu učiniti, ztratí ji. A ktož ztratí svú duši pro mě, učiní ji spasenu. L9,25 Nebo co jest člověku prospěšno, že zíště vešken svět, a sám sě ztratí a sobě zhynutie učiní? L9,26 Nebo kto sě mnú stydí i mú řěčí, toho sě syn člověčí postydí, když přijde u veleslavenství svém i svého otcě i svatých anjelóv. L9,27 Neboť pravi vám věrně, jsú tuto někteří stojiece, ješto neokusie smrti, poňaž neuzřie králevstvie božieho.“
L9,28 I stalo sě jest po těch sloviech a bezmála po osmi dnech, že pojem Petra, Jakuba a Jana, všel jest na horu, chtě sě modliti. L9,29 I stala sě jest krása jeho obličeje jinaká, když sě modléše, a jeho rúcho bielé stkvieše sě. L9,30 A tehdy dva mužě mluviešta s ním. A to bieše Mojžieš a Heliáš, L9,31 viděna u veleslavenství, a mluviešta o jeho příhodě, ješto jmějieše doplniti v Jeruzalémě. L9,32 Ale Petr a ta, ješto s ním biešta, otrápeni biechu snem. A procítivše uzřěchu jeho veleslavenstvie a dva mužě, ješto s ním stojiešta. L9,33 I stalo sě jest, když otjidešta ot něho ta dva mužě, vecě Petr k Ježíšěvi: „Přikazateli, dobré jest nám tuto býti. I učinímy tuto tři stany: tobě jeden, Mojžiešovi jeden a Heliášovi jeden,“ nevěda co mluvě. L9,34 A když to mluvieše, učini sě oblak zaclonije jě i báchu sě velmi. A když vjidechu v oblak, L9,35 učini sě hlas z oblaka řka: „Toť jest mój syn zmilelý, jeho poslúchajte.“ L9,36 A když ten hlas by, sám by Ježíš nalezen. A oni to zamlčěchu a ižádnému ničehož nepověděchu v těch dnech o tom, což biechu viděli.
L9,37 Pak sě jest stalo druhý den, když jdiechu s hory, potka jě mnohý zástup. L9,38 Tehdy muž z toho zástupa zvola řka: „Mistře, proši tebe, vzezři na mého syna, jenž mně jest jediný, L9,39 neboť zlý duch jej mučí a často z něho křiká a tepe jím o zemi, trhaje jej rózno, an velmi sliní, a ledva kdy ot něho otstúpí roztrhaje jej. L9,40 I prosil sem tvých učedlníkóv, aby jeho vypudili, ale nemohli sú.“ L9,41 Otpověděv Ježíš vecě: „Ó nevěrné stvořenie i převrácené, dokud u vás budu a to ot vás trpěti? Přiveď sěm svého syna.“ L9,42 A když přistúpi, udeři jím běs a jě sě jím sápati. L9,43 I požehra Ježíš na ducha nečistého a uzdravi pacholka i vráti jej otci jeho.
L9,44 I lekú sě všichni u velikosti božie a všichni sě diviechu všemu tomu, což činieše. Pak vecě k svým učedlníkóm: „Vložte vy u vašě srdcě tuto řěč, nebo sě má státi, že syn člověčí bude zrazen v rucě lidštie.“ L9,45 Ale oni nerozumiechu tomu slovu, že bieše skryto před nimi, aby jemu neprorozuměli. I báchu sě jeho otázati o tom slovu.
L9,46 I vjide v ně myšlenie, kto by jich byl větčí. L9,47 Tehdy Ježíš uzřěv jich srdcě, popade pacholíčka i postavi jej podlé sebe L9,48 a vecě jim: „Ktož koli přijme tohoto pacholíka ve jmě mé, mě přijme. A ktož koli mě přijme, přijme toho, ktož mě jest poslal. Nebo kto jest menší mezi vámi všěmi, ten jest větčí.“
L9,49 Tehdy otpověděv Jan, vecě: „Přikazateli, viděli sme jednoho, ve jmě tvé vypuzijíce
