vými těžieři jiete i piete a s hřiešníky obecnými?“ L5,31 Otpověděv Ježíš vecě k nim: „Nejsú potřebni, ktož jsú zdraví, lékařě, ale kto sě zle mají. L5,32 Neb sem nepřišel volat spravedlných, ale hřiešných ku pokání.“
L5,33 Tehdy oni vecěchu k němu: „Proč učedlníci Janovi často sě postie a modlitby činie, takež i duchovničí, ale tvoji jědie i pijí?“ L5,34 Jimžto on vecě: „Zdali móžete učiniti, aby sě postili synové ženichovi, když jest s nimi ženich? L5,35 Ale přijdú dnové, když ot nich vzat bude ženich, tehdy sě budú postiti v těch dnech.“ L5,36 I vecě k nim toto podobenstvie, že ižádný nepřistaví záplaty ot nového rúcha k vetchému rúchu, neb by sě to spolu rozedřělo, a vetchému neslušie záplata nová. L5,37 A ižádný nespielá vína nového u vetché lahvicě kožěné, nebo by nové víno rozpučilo lahvicě a samo by sě rozlilo a lahvicě by zhynuly. L5,38 Ale nové víno v nové lahvicě má sě spielati a tak sě zachová obé. L5,39 A ižádný, ktož pie staré víno , ne inhed pochce novému, neb praví, že staré lepšie jest.
Šestý
L6,1 Stalo sě jest v druhú sobotu, prvé když jdiechu po sátých polích, tehdy jeho učedlníci sčasáchu klasy i mniechu rukama i zobáchu. L6,2 Tehdy někteří z duchovníkóv vecěchu k nim: „Co činíte, ješto neslušie v sobotu?“ L6,3 A otpověděv Ježíš, vecě k nim: „Nečtli ste toho, co jest učinil David, když jest byl sám lačen i ti, ktož s ním biechu? L6,4 Kterak jest všel v dóm boží a chléb ofěrný vzal i jedl i dal těm, ktož s ním biechu, jehožto jest neslušělo jiesti, jediné popóm toliko?“ L6,5 Jenž vecě jim, že jest pán syn člověčí také sobotní.
L6,6 I stalo sě jest také i v jinú sobotu, když vjide do školy a učieše, a tu bieše člověk, jehožto ruka bieše uschlá. L6,7 I šetřiechu toho mudráci a duchovníci, bude li v sobotu uzdravovati, chtiece nalézti, čím by jeho uvinnili . L6,8 Ale on vědieše jich myšlenie i vecě člověku tomu, jenž jmějieše ruku uschlú: „Vstaň a stój na prostředcě!“ An vstav i stojieše. L6,9 I vecě k nim Ježíš: „Tieži vás, slušie li v sobotu dobřě činiti, čili zle, duši spasiti, čili ztratiti?“ L6,10 A popatřiv po všěch, vecě člověku tomu : „Ztiehni svú ruku!“ An ji ztěže i navráti sě jeho ruka. L6,11 A oni sě naplnichu nesmysla i mluviechu spolu, co by měli Ježíšěvi učiniti.
L6,12 I stalo sě jest v těch dnech, vyjide Ježíš na horu, chtě sě modliti, i nocěváše tu u modlitvě božie. L6,13 A když by den, svola své učedlníky i zvoli z nich dvanádcte, ježto apoštoly jmenováše: L6,14 Šimona, jemužto vzdě Petr, a Ondřeje, bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje , L6,15 Matěje a Tomášě, Jakuba Alfeova a Šimona, jenž sě vzývá Zelotes, L6,16 Judu Jakubova a Jidášě Škariotského, jenž jest byl zrádcě. L6,17 A šed s nimi, stáše v poli a zástup jeho učedlníkóv s ním a veliké lidu množstvie ze všeho Židovstvie i z Jeruzaléma a z Pomořské a z Tyra a z Sidona, L6,18 ješto biechu přišli, chtiece jej slyšěti, aby uzdraveni byli ot svých neduhóv. I ti, ješto oblováni biechu ot nečistých duchóv, uzdraveni biechu. L6,19 A vešken zástup hledáše sě jeho dotknúti, že moc z něho vycházieše a uzdravováše všěchny.
L6,20 A on vzdvih oči na své učedlníky, mluvieše: „Blažení jste chudí v duchu , nebo vaše jest nebeské králevstvie. L6,21 Blažení jste , ješto ste nynie lačni, nebo budete nasyceni. Blažení jste , ješto nynie pláčete, nebo budete sě smieti. L6,22 Blažení jste , když vás nenávidie lidé a když vás otlúčie i ohyzdie i zavrhú vaše jmě jako nehodné pro syna člověčieho. L6,23 Radujte sě v onen den i veselte sě , nebo vašě mzda mnohá jest v nebi. Ne
