Starý slove, že v prvních letech byl vydán.
Nový proto slove, že v posledních.
A to řečským jménem slove Biblia, totiž mnohé knihy.
U latiníků slove Vetus et Novum instrumentumcizojazyčný text, totiž starý a nový nástroj.
Jiní nazývají Testament, totiž poručenství, ale to nevlastně.
Při tom jest menší rozdíl židovské, jehož sou čtyři částky:
1. slóve Nařízení,
2. Proroci první,
3. Prophetarum posteriorumcizojazyčný text,
4. slóve Psaní svatých.
První, jenž slóve Nařízení, obsahuje v sobě 5:
Knizy Mojžíšovy: 1. Genesis, 2. Exodus, 3. Leviticum, 4. Numeros, 5. Deuteronomion – Pentateuchos.
V druhém dílu obsahují se čtvery knihy:
Jozue
Judicum
Samuelovy 2
Královské 2
V třetím dílu zdržují se čtyři knihy:
Izaiáše
Jeremiáše
Ezechiele
Dvanácte proroků menších,
totiž:
1. Ozee
2. Nohele
3. Amosa
4. Hodiáše
5. Jonáše
6. Micheáše
7. Nahuma
8. Abakuka
9. Sofoniáše
10. Haggeus
11. Zachariáš
12. Malachiáš
Barucha není v židovské řeči.
Čtvrtá a poslední částka rozdílu, totiž kniha psání svatých, jedenáctery knihy:
1. Paralipomena
2. Žalmy
3. Přísloví Šalomúnova
4. Job
5. Ruth
6. Ecclesiastes
7. Pláč Jeremiášův
8. Písně Šalomúnovy
9. Hester
10. Daniel
11. Ezdráš a Nehemiáš. A ty dvě knihy za jednu se počítají.
A tak všech jest za nepochybných, jistých a pravých, jsou mocné k utvrzování artikulů víry v disputacích.
Ještě jsou i jiné knihy, kteréž slovou apokryfa, totiž schované:
1. Jesus Sirach
2. Tobias
3. Knihy machabejské
4. Moudrosti
5. Baruch, písař Jeremiášův
Ty nebyly vynášíny na světlo ani přivozovány ku potvrzování artikulův víry.
Nový pak zákon dělí se na čtyři částky:
1. Zdržuje v sobě 4 evangelisty, totiž 1. Mathouše, 2. Marka, 3. Lukáše, 4. Jana.
2. Zavírá skutky svatých apoštolů.
3. Jedenmezcítma epištol apoštolských: Pavlovy 4, Janovy 3, Petrovy 2, Jakobova 1, Judova 1.
4. Zjevení svatého Jana.
Z nichž tyto nejsou kanonizované:
Druhá epištola svatého Petra,
druhá a třetí Janova,
epištola Jakubova,
Judova,
Zjevení svatého Jana.
Někteří praví, že by i K Židům ven z kánonu byla.
Známost, jak sou mocná písma svatá k utvrzení artikulův víry.
Jistý pořádek knih těch a rozdělení jich k čítaní v jisté časy.
Snadnost přivozování písem svatých v kázaní i v rozmlouvání.
