Způsob mysli příčiny, kdo skrze koho prosíš i co
Naposledy přidány mohou býti okolo stojící věci nerozdílné, jako modlitby se vždycky přidrží, místo, čas, hýbaní neb padání. Kdyby zajisté toho psaním i příklady potvrdil a vysvětlil, veliká a užitečná hojnost řeči odtud by pošla. Ale tomu, cožkoli jest až posavád povědíno o vysvětlování věcí prostých, takto má rozumíno býti, aby to vše učiněno bylo podlé rozdělení věcí již napřed ukázaných. Ale že ti, jenž sou v těchto regulích vycvičení, častokrát mezí těch neostříhají, zvlášť muži učení a dospělí, spatříce způsob posluchače, z veliké hojnosti vyberou toliko to, což případnějšího býti vidí a co k naučení nejpotřebnějšího, vědouce i o té reguli, že rozdílnost lahodí. A ten spůsob učení nazývají způsob opatrnosti (methodum prudentiae)cizojazyčný text. Příkladu přivoditi netřeba, snadná jest tato věc k srozumění.
O učicím způsobu složeném, jenž slove didascalica coniunctacizojazyčný text
Kázaní v tomto spůsobu složeném bývá, když celé proposicí děje se vysvětlení jako takto: Sluší člověku křesťanu netoliko učení, ale života Kristova následovati a učení zlých i hříšných obcování utíkati. Tu vidíš jedny otázky s druhými spojené a již ne samy otázky, ale celou věc rozprostřenou. Takový spůsob má nejvlastnější tuto dvojí věc: potvrzení, odporování. Častokrát však přihází se to, že smíšený spůsob zachován bývá. Nebo jestliže toho summovního předložení částky byly by nesrozumitedlné, musí skrze rozvažující spůsob (o čemž napřed) nejprvé rozjíti a potom po částkách rozložiti. Potom je diaeresiscizojazyčný text – vyložiti, synthesiscizojazyčný text – v hromadu složiti a tento spůsob, o němž přítomně řeč jest, potvrdí, důvody shledají, a což odporného, preč zažene a v nic obrátí.
Pro příklad nechť se toto poví. Kdyby kdo chtěl první prosbu modlitby křesťanské vysvětliti, tehdy by to nejpřípadnějí učinil podlé těchto spůsobů přítomně (totiž
