věcí se ukáže. Příklad toho tento měj. David dopustiv se cizoloství (to jest první slovce, totiž praedicatumcizojazyčný text), přidejž částky k tomu prvnímu slovci, David že jest král, ten pomstu nésti musel za hřích, tedy i jiní králové a knížata, nadto jiní všichni lidé bezbožní.
Čtvrtá regule
Bývá užitečné z společných učiniti zvláštní (totiž ex concretis abstractacizojazyčný text). Jako žena kananejská věřící, o níž svatý Matouš, 15, vypsal, tolikéž onen Iarius. To slovo (věřící) jest, ať tak dím, srostlé. Odtud vezmu druhé, odtažené, aneb jaká od společného zvláštní sama víra. Co ona dělá? Jaká jest její vlastnost?
1. Krista nutí, u veliké nouzi a potřebě jej bez přestání vzývá, aby obdržela, co chce, síly jí přibývá v pokušeních a potom milé užitky přináší.
Víra Krista prosí, žádá ustavičně. Béře, což chce, roste přepevně.
2. Jiný příklad. Blahoslavený muž, kterýž se Hospodina bojí. To jest proposicí, šetř subiectumcizojazyčný text. Z subiectumcizojazyčný text vezmi srostlý, totiž blahoslavený, odtud potom odtažený bude blahoslavenost neb blahoslavenství.
Užitečné jest toto místo náramně i k vysvětlení mnohých věcí, jako: Co jest pobožnost? Totiž odtažené slovce, srostlé bude pobožný. Najdi někoho takového, pohleď naň, mysli jaký byl. Ihned budeš míti definicí té věci, jako Abraham bál se Boha, věřil mu, poslouchal ho, tedy pobožnost jest bázeň Boha, víra, poslušenství.
Pátá regule
Pilně musí šetřína býti věc předloženou, co s ní spojeno a co za ní musí jíti. A to opět v zvláštních věcech musí zavříno býti jako v žalmu 2: Blahoslavení všickni, kteříž v něj úfají. Nejprv tu z předcházejících slov toto jde, že bez Krista není žádný blahoslavený. Nebo poněvadž teprv tehdy blahoslavení bývají, když v něj věří, bez té víry neb doufaní toho sou bídní všickni lidé. Totéž místo může také tvrzeno býti tímto obyčejem. Všickni věřící v Krista sou blahoslavení, protož tedy všickni nedoufající v něho nejsou blahoslavení, jistěť jsou bídní. Vidíš zjevně, že toto místo dává příčinu, aby o bídách lidských mluvil.
Druhý artikul můžeš z přítomných slov míti, o čemž máš napřed čtvrtou reguli, totiž že pravé blahoslavenství a šťastnost záleží u víře v Krista.
Třetí artikul, že to dobrodiní jest obecné, neb praví: všichni. Není to tedy vlastní jednomu toliko národu neb člověku, ale všechněm.
