[209v]číslo strany rukopisu[C]Léta: 1420. ohražené[aa]ohražené] Ohražene y[325]Goll: ohrazené stavení proti hradu Pražskému po smrti krále Václava stavené zbořili na znamení toho, že se jemu poddávají moci a panování. A aby mnichův a jeptišek více nižádným způsobem netrápili, ale aby s nimi poctivě nakládali až do jeho příští. Tu přitom všecky úředníky krále Václava Českého i hradův purkrabí[326]purkrabí: Purgkraby, přijímání z kalicha a Pražan se přídržíce[327]Goll: přidržujíce, z úřadu ssadil. A protivníky pravdy a rúhače na jich místa ustavil jest. {Janek Sádlo z Miličína.}marginální přípisek mladší rukou Mezi nimižto Janek, řečený Sádlo[ab]Sádlo] z Sadlo z Miličína, někdy krále Václava milostník, odjinud[328]odjinud: od ginud z Kostelce, k rozkázání krále uherského Zikmunda s hradu Karlštejna, na němžto pokladové hojní od krále Václava byli složeni, kdežto císařské chovány byly svátosti, Zdeslavovi z Buřenic, řečenému Tluxa, též i s jiných hradův, kteréž v moci své držal, k rozkázání krále postoupil jest.
Které věci činěny jsou k rozkázání krále uherského z strany Pražan, aniž však jim to prospělo.
Léta Páně 1420. v pátek před Křtěním Páně od krále uherského z Brna Pražané se vrátivše, ihned[329]ihned: y hned řetězy z ulic s sloupy sebravše, na rathauz jsou donesli, i také ohrady, sruby i všecka stavení, bašty proti hradu Pražskému zdělané zrušeny jsou, ano se jim protivníci Němci smáli a radostí rukama tleskali, pravíce: {Již kacíři, husáci a viklefové[330] zahynou.}marginální přípisek mladší rukou; * viklefové: Wikleffowe „Již kacíři, ti husáci a viklefové[331]viklefové: Wigleffove zahynou a konec vezmou!“ Pro kteroužto věc strach a bázeň na přídržící se pravdy přišel jest. Kanovníci, faráři i jiní kněží, mniši i světští, kteříž sou po smrti krále Václava pro strach Husařův z města byli utekli, s radostí sou se navrátili. Nebo provoláno bylo po městech [355]číslo strany edicekrálovským a konšelským jménem, aby všickni i jeden každý, kteříž byli vyběhli, svobodně se navrátili, aby žádný více na kněží, zvláště na mnichy nesměl volati: „V sak, mniše, v sak!“ {V sak, mniše, v sak!}marginální přípisek mladší rukou Nebo to bylo v obyčej vešlo za krále Václava, že když mnich šel, ihned[332]ihned: y hned velicí i malí volali sou: „V sak, mniše, v sak!“
{Supra.}cizojazyčný marginální přípisek mladší rukou O vmetání mistra[333]mistra: M. Jana Chuodka[334]o dopsáno nad řádkem s jinými kněžími do šachty na Horách Kutnách[335]Kutnách: Kuttnach.
Itemcizojazyčný text v outerý po Křtění Páně, to jest dne 9.[ac]9.] 29[336]Goll měsíce ledna v kurpění[337]kurpění: Kur Pienij mistr Jan Chuodek, farář[338]farář: ffararz z Kouřima[339]Goll: Kouříma, s jinými kněžími, Jakubem, Linhartem, od Horských do šachty hluboké řečené Tábor[340]Tábor: Thabor uvržen jest. {Kněz[341] Jan Chódek s jinými do šachty uvržen jest.}marginální přípisek mladší rukou; * Kněz: K. Vidi infra pag. 788.cizojazyčný text A týž mistr Jan napomínal Horské, aby z takových[ad]takových] tkowych ukrutenství, kteréž proti věrným Kristovým milovníkům kalicha okazovali[342]Goll: ukazovali, a z jiných hříchův pokání činili, a pakli nebudou činiti, těžké pomsty od Boha aby na se čekali. Kteroužto po dvou letech nad sebou v skutku viděli sou, jakož o tom níže praveno bude. Té také noci mnozí světští pro přijímání z kalicha skrze Horský sou zahubeni a do šacht vmetáni.
O pěti městech a o kněžích Táborských, kterak sou lidi volali, aby šli do těch pěti měst frajankových[343]frajankových: ffrayankowych.
{Multi propter communionem sub utraque[344]utraque: utraq Specie, à Kuttenbergensibus in metallaria missi et conjecti fuere.}cizojazyčný meziřádkový přípisek mladší rukou
