kázal jima boky ostrým kopím prokláti. Oni pak tu jsú skonali a duše čisté Bohu navrátili. Zatiem pohanský starosta Diokleciánovi ciesaři o svatém Šebestiánovi ponukl, jemu z toho dávaje vinu, že by on křesťanuom nákladen byl, proněž ciesař jeho před se pozvav, k němu promluvil a řka: Já sem tě na mém dvoře s prvními měl, a ty proti mně i proti bohóm mým jsa, tak jsi se dávno tajil. K němužto svatý Šebestián vece: Já sem pro tvé zdravie Ježíše Krista následoval a za římského ciesaře stav, Bohu, jenž v nebesiech jest, sem se klaněl. Tu řeč ciesař uslyšav, kázal ho v čirém poli k jednomu dřevu přivázati a k němu střéleti. Jehožto svaté tělo na vše strany zstřielevše, mniece by umřel, odtud všichni pryč šli. A potom po malých dnech svatý Šebestián, opět se ostrabiv, všed na vzchod ciesařovy sieni, počne na ciesaře volati, jej z toho treskce, že křesťanuov nenávidiec, jim mnoho zlého činíta. V tu dobu ciesaře otázašta: Ten li jest to Šebestián, kteréhož jsme kázali ustřéleti? Jimžto svatý Šebestián vece: Na to mě muoj Hospodin vzkřiesil, abych vás potresktal z toho, že mnoho zlého činíte božím sluhám. Tehda ciesař se rozhněvav, kázal jeho tak dlúho kyji bíti, až hned na tom miestě skonal. To se jest dálo po božím narození dvě stě osmdesáté a sedmé léto.
Hod svaté Nětiše, o niežto se takto píše
Svatá Nětiše, přeslavná dievka, jakožto o ní popsal svatý Ambrož, třinátcte let vstáři jsúci, pro Jezu Krista krev prolila. A což jí jest v letech scházelo, to jest v ní múdrost božie nahrazovala. A když jie v jeden čas syn starosty ciesařova zazřel, sobě ji za chot pojieti zamyslil. Proněžto jí mnoho daruov dáti slíbil, chtěla li by jemu na tom povoliti. Jemužto svatá Nětiše odpověděla a řkúc: Odstup ode mne, mého zlého hřiecha počátek, nebezpečné smrti pokrme, neb již jiného mám nežli tě, kterýžť mě spravedlivě miluje, jenžto jest krásný, urozený, mocný a silný a nad tě bez výmienky ve všem dobrém předší. Jehožto matka čistá děvice jest, jehožto otec ženské hlavy nezná. Jemužto anjelé slúžie, jehožto kráse slunce i měsiec se divie. Jehožto bohatctvie nikdy nezahyne, jehožto vuoně křiesí mrtvé a jehožto milovánie jest čistota, ten mě jest svým prstenem věčně s sebú spojil, pravici mú a šíji mú okráslil drahým kamením. Ostavil jest jisté znamenie na tváři mé, abych viec jiného milovníka neměla mimo něho. Jehožto
