že toto život tělesný, hubený a nestatečný jest, proněžto nic lepšieho nenie, odejmi sobě život ve jméno mé. Tehda ihned pútník, nuož vytrhši, se zabil. A když na hospodáře, u něhožto ten pútník byl, tu vraždu vzložili a jej samého pro to života zbaviti chtěli, v tu hodinu onen pútník, jenž bieše sobě život odjal, ožil i poče rozprávěti a řka: Když ten diábel, jenž mě, abych se zabil, připravil, na věčné muky mě vede, tehda svatý Jakub, před Hospodina přistúpiv, mé navrácenie k životu na Bohu uprosil.
Píše také svatý otec papež Kalixtus, že jeden měštěnín z města Bacinoni po božiem narození tisíc a sto let k svatému Jakubu na pút šel, za nic jiného svatého Jakuba neprosil, jediné za to, aby nižádní nepřietelé nikdy ho nejímali. A když zase s púti šel, pohané jej jali a na rozličných trziech jej prodávali, řetězy okujíc, a vždy jemu řetězy odpadly. A když ho jednú dvojími řetězy okovali, poče svatého Jakuba prositi, aby ho zprostil. Tu se jemu svatý Jakub zjevil a řka: Věz to, že proto toto vězenie trpíš, že zapomenuv neprosil s za své duše spasenie, jedno s prosil za svého těla nejetie. Ale proto, že jest Hospodin milostivý, poslal mě, abych tě zprostil. Tehdy ihned řetězy se roztroskotaly, a on kus řetězu pochytiv, přes nesnadné púště pohanské i přes tvrdé tvrze s prací utekl. A když ho kto chtěl jieti, jakž řetěz u něho uzřel, tak ihned užasna se nechal. Pakli ho chtěla která zvěř na poušti předěsiti, jakž řetěz u něho uzřela, tak ihned od něho pryč běžala. A tak se domóv ve zdraví vrátil, chvále Boha a svatého Jakuba.
Téhož dne v Licí v městě Samo svatého Kristofora mučedlníka, o němžto se takto vypisuje
Svatý Kristofor, dokudž viery nepřijal, dotud jest slul Reprobus, ale jakž křest přijal, tak jemu jméno vzděno Kristoforus,