byl Jezu Krista na oběd pozval. Na kterémžto obědě Maria Magdaléna, v duom všedši, jeho svaté nohy mazala. A potom, když náš Spasitel na nebesa vstúpil, tehda světí apoštolé svatého Juliána biskupem učinili. V kterémžto biskupství jsa, mnoho svatých divuov učinil a zvláště tři mrtvé vzkřiesil a Pánu Bohu slúže, potom skuoro skonal.
O druhém svatém Juliánovi takto se píše
Byl druhý svatý Julián, jehožto jest byl bratr svatý Julius. Ta dva svatá bratrance jednoho času vstavše šli jsú k ciesařovi, jemužto Teodozius řiekali, a byl jest křesťan bohobojný. Na němžto počeli prositi, aby jim odpustil, kdež by nalezli pohanské chrámy, obořiec Bohu na čest kostel udělali. Na tom je ciesař milostivě uslyšal a po všech vlastech listy rozeslal, přikazuje, aby jich na všem poslušno bylo a všickni jim, jakž by kto chtěl ciesařovu milost mieti, pomáhali. A když jednoho času ta dva svatá bratrance jeden kostel na tom miestě, ješto Gaudianun slove, dělali a jim všickni, kteříž tudy jdiechu, ciesařovi k libosti dělati pomáhali, přihodilo se, že jedni lidé, s vozem tudy jeti majíc, počechu se raditi, kterak by se tu nestaviec, nějak se omluviec, pryč před se jeli. Tehda se tak radivše, sobě vlastně vymyslili, aby jednoho svého tovařiše v znak jako umrlce přikryjíc na voze položili a tak řkúc – Že v tu hodinu jim pomoci nemuožeme, ale s mrtvým pryč jeti musíme. A když to tak učinichu, vloživše jednoho na vuoz, přikázachu jemu, aby nemluvil a oči aby zavřel. A tak když mimo ten kostel, ješto ti dva bratranci dělali, se vezechu, tehda svatý Julián s bratrancem vecechu k nim: Milí synáčkové, postojiece málo, pomozte nám dělati. K nimžto oni vecechu: Nemuožem, neb umrlce na svém voze vezem. K nimžto svatý Julián vece: Proč tak klamáte, synové milí! K tomu oni odpověděchu: Neklamáme, ale tak jest, jakož pravíme. Jimžto svatý Julianus vece: Podlé spravedlnosti našeho milého Boha staniž se vám tak, jakož pravíte. A když oni tak voluov pobádavše, podál odtud pojeli, počechu svého pacholka s vozu volati a řkúce: Vstaň, jižť jest čas! Pobádaj volóv a spieše pojedem! A když se on nepohnul, přistúpivše počechu jím trhati a řkúce: Blázne, vstaň a pojedeme spieše. A když on se nepohnul, zatiem oni jemu v oči vezřevše, nalezli jej, an mrtev leží. Proněžto se velmi užasše, viece těmi svatými nesměli nižádný klamati.
