Zatiem oni veliké práce došli, mysléce, kam by ty penieze obrátili, neb takových věcí nikdy sú nemievali. A tak blíž do puol roka spolu nemluvivše, jeden z nich promluvil a řka: Osidlo zbožných duší jest střiebro a zlato, snad jest toto diáblovo pokušenie, že by nás rád chtěl v boží nepřiezeň uvésti. Protož nic lepšieho nenie: Vrzme od sebe to škaredé a nebezpečné břiemě a vraťme je tomu, od kohož jsme je vzali. To řekše, poslali jednoho z sebe, jemužto řiekali Barnabáš, jenž jich věci zpuosoboval, aby poselstvie od nich k kniežeti zdal, a řka: Ačkoli hřiešní sme a neduostojní, však tě v našich modlitbách na paměti máme a dáváme tobě věděti, že jsme nikda střiebra neměli aniž mieti chcme! Neb Ježíš Kristus ne střiebra, ale dobrých skutkuov potřebuje. A všeliký mnich, když má šart, nestojí sám za šart. S tiem poselstvím když Barnabáš k kniežeti šel, té noci lotři přišedše, dveře na ně vyrazivše, nalezli je, ani se Bohu modlé, za hrdlo je polapivše, meče na ně opřiehše, k nim vecechu: Chcete li živi zuostati, dajte nám ty penieze, kteréž máte! Jimžto oni když pod přísahú pověděli, že sú ty penieze kniežeti zase vrátili, tomu jim zlí lidé neuvěřivše, jali se jich kamením bíti a jich ruce svázavše, přes celú noc rozličně je mučili. A potom je meči zbili. A ty duše nevinné do nebes šly. To se jest dálo po božiem narození po tisíci čtvrté léto.
Měsiece listopada dne dvacátého druhého v Turoně hod svatého Briccia biskupa, o němžto se takto píše
Svatý Briccius byl sluha a jáhen svatého Martina, jenž svatého Martina nenáviděl a mnoho jemu příkořizni činil. Tak že když jednú jeden chudý svatého Martina hledal, vece jemu svatý Briccius a řka: Hledáš li jeho, znamenajž dobře, kterýž chodí jako pomámený a vždy hledí v nebe, tenť jest. Tehda chudý svatého Martina nalezl, což na něm prosil, to mu bylo dáno. A potom svatý Martin, pozvav k sobě svatého Briccie, promluvi k němu a řka: A zdali se já tobě bez smysla zdám a pomámený? To svatý Briccius uslyšav, velmi se zastyděv, zapřel. Jemužto svatý Martin vece: Azda toho nevieš, že jsem já to v svojí uší slyšal, když si ty to mluvil? Protož zajisté pravím tobě, žeť sem to na hospodinu
