Jemužto když modla odpověděti nemohla, všickni pohané se pokřtili a svatý Felix, mši odslúživ, všem lidem mír a požehnánie dav, na podlahách křížem padl, Bohu se pomodliv, skonal a Bohu se dostal.
V městě Salaria svatého Marcella hod, o němžto se takto píše
Svatý Marcellus byl v Římě papežem, a když Maximiána ciesaře z veliké nemilosti, kterúžto jest měl proti křesťanóm, tresktal. A zatiem v jednom kostele u jedné bohobojné vdovy mši slúžil, tehda rozhněvav se ciesař, z toho domu kázal chlév učiniti a svatého Marcella, aby dobytek pásl, bezděky pastýřem učinil. V tom úřadě svatý Marcellus mnoho let pokorně přebývaje, skonal. To se jest dálo po božiem narození dvě stě osmdesáté a sedmé léto.
V městě Tebaidě blaženého Antonína mnicha, o němžto se takto píše
Svatý Antonius, když byl dvadceti let vstáři, podlé rady svatého Čtenie, všecko, což jest měl, rozprodav mezi chudé rozdal. A potom ihned, Bohu se poručiv, na púšť šel a pústenničí život vedl. A tu na púšti jsa, mnoho přiekazy trpěl od diábla. A když jednú toho diábla, kterýž v smilství lidí pokúšie, mocí své svatosti přemohl, zjevil se jemu ten diábel v postavě jednoho přečerného dietěte a tu před svatým Antonínem padl a to, že nad ním otec svatý svítězil, poznal. Jehožto svatý Antonius tak v mrzuté tváři uzřev, vece: V mrzuté a v šeredné tváři jsi mi se ukázal. Viece se tebe báti nebudu. Také se to píše, že když svatý Antonius v jednom hrobě, ano jeho diábli zbili, ležieše, a tak leže, v duchovniem boji diábly dráždieše. Tehda diáblové, v rozličné se tváři proměnivše, počechu jeho zuby hrýsti a nehty dráti,