ká[36v]číslo strany rukopisuzal jima boky ostrým kopím prokláti. Oni pak tu jsú skonali a duše čisté Bohu navrátili. Zatiem pohanský starosta Diokleciánovi ciesaři o svatém Šebestiánovi ponukl, jemu z toho dávaje vinu, že by on křesťanuom nákladen byl, proněž ciesař jeho před se pozvav, k němu promluvil a řka: Já sem tě na mém dvoře s prvními měl, a ty proti mně i proti bohóm mým jsa, tak jsi se dávno tajil. K němužto svatý Šebestián vece: Já sem pro tvé zdravie Ježíše Krista následoval a za římského ciesaře stav, Bohu, jenž v nebesiech jest, sem se klaněl. Tu řeč ciesař uslyšav, kázal ho v čirém poli k jednomu dřevu přivázati a k němu střéleti. Jehožto svaté tělo na vše strany zstřielevše, mniece by umřel, odtud všichni pryč šli. A potom po malých dnech svatý[dk]svatý] ſwa Šebestián, opět se ostrabiv, všed na vzchod ciesařovy sieni, počne na ciesaře volati, jej z toho treskce, že křesťanuov nenávidiec, jim mnoho zlého činíta. V tu dobu ciesaře otázašta: Ten li jest to Šebestián, kteréhož jsme kázali ustřéleti? Jimžto svatý Šebestián vece: Na to mě muoj Hospodin vzkřiesil, abych vás potresktal z toho, že mnoho zlého činíte božím sluhám. Tehda ciesař se rozhněvav, kázal jeho tak dlúho kyji bíti, až hned na tom miestě skonal. To se jest dálo po božím narození[dl]narození] Narorozeni dvě stě osmdesáté a sedmé léto.
Hod svaté Nětiše, o niežto se takto píše
Svatá[dm]Svatá] wata Nětiše, přeslavná dievka, jakožto o ní popsal svatý Ambrož, třinátcte let vstáři jsúci, pro Jezu Krista krev prolila. A což jí jest v letech scházelo, to jest v ní múdrost božie nahrazovala. A když jie v jeden čas syn starosty ciesařova zazřel, sobě ji za chot pojieti zamyslil. Proněžto jí mnoho daruov dáti slíbil, chtěla li by jemu na tom povoliti. Jemužto svatá Nětiše odpověděla a řkúc: Odstup ode mne, mého zlého hřiecha počátek, nebezpečné smrti pokrme, neb již jiného mám nežli tě, kterýžť mě spravedlivě miluje, jenžto jest krásný, urozený, mocný a silný a nad tě bez výmienky ve všem dobrém předší. Jehožto matka čistá děvice jest, jehožto otec ženské hlavy nezná. Jemužto anjelé slúžie, jehožto kráse slunce i měsiec se divie. Jehožto bohatctvie nikdy nezahyne, jehožto vuoně křiesí[dn]křiesí] krzieſie mrtvé a jehožto milovánie jest čistota, ten mě jest svým prstenem věčně s sebú spojil, pravici mú a šíji mú okráslil drahým kamením. Ostavil jest jisté znamenie na tváři mé, abych viec jiného milovníka neměla mimo něho. Jehožto
