křesťanské vieře se chlubiechu. To ciesař uslyšav, velmi sobě zateskl, želeje, že tak vzácných rytieřuov na jeho dvoře u veliké cti zchovalých, pro jich bludnú vieru je zahubě, musí oželeti. A když jich ciesař ani lahodnými slovy, ani přehroznými mohl s pravé viery svésti, kázal je ciesař, za palce opak pověsiec, z vysoka doluov púštěti a potom železnými udicemi dráti a octem s solí smiešeným jich skropujíc rány, na železné lése na uhlí je péci a naposledy je oběsiti kázal a jich těla psuom a vlkuom, na údy rozberúc, rozřezati a rozmetati. Ale jakž Buoh chtěl, křesťané jich těla sebravše ctně pochovali. Po mnohých letech tělo svatého Gorgonie do Říma jest přineseno a potom od božieho narozenie sedm set a čtyřidceti čtvrté léto biskup mečký, vnuk krále frančského, kterýžto slul král Pipin, to svaté tělo do Frančské země přinesl a v klášteře gorčenském počestně položil.
Měsiece září dne čtrnáctého hod Povýšenie svatého kříže, o němžto se takto píše
Povýšenie svatého kříže svatá cierkev slavně slaví, neb Buoh všemohúcí jakež jest před věky v svého božstvie tajnici předjednal i předpuosobil, aby v budúcích, jistých časiech v člověčském tělesenství pro všeckny hřiešné na tom předrahém dřevě umřel, takež to v svém svatém božství předzpuosobil, aby skrze to přezvolené dřevo divy a zázraky i rozličné milosti rozličným lidem se stávaly a skrze to svatá viera se výšila.
Protož se tak o tom píše, že když po božiem narození šest set patnácté léto přepuštěním božím od pohanuov svaté křesťanstvo velikú pohromu trpieše, v ty časy král Persarum jménem Kozdras všecky
