chce li jen věděti, že jakož ižádnému ciziemu, takéž ovšem ani sobě poddanému ijeden pán nemá křivdy učiniti. Neb ač jest z každého hřiech, však z poddaného sobě jest velím větší. Ohyzdna j’ věc i před bohem i před lidmi, by kto sám tomu učinil křivdu, jehož má brániti křivdě. Protož slušie pánóm, kdež mohú, aby svým poddaným byli dobrotivi, ale ne protiv bohu. Pakli dobrota nemóž prospěti, má pán moc svého práva proti nebojatým ukázati a viece pro obecné dobré, než sám pro své. Neb ktož zlým odpúštie, ten dobrým škodí. A tak každý pán má se pilně hněvu střieci, aby z hněvu ižádnému nebyl těžek proti pravdě; a také lakomstva, aby svých nedržel protiv pravdě, chtě bohat býti; a lenosti ovšem, aby sě zlému svým netbáním rozmoci nedal. Neb i sám sebe, i toho, což má, pro obecné dobré s múdrostí má nasaditi, neb má býti štít dobrým a zlým kladivo.
A protož zjednána věc jest božím zpósobem, aby páni od svých poddaných měli určené dani, aby mohli tiem svój pořád vésti, jich dobré obmýšlejíc. Ale jakž vyjdú z miery dávného ustavenie, nuziec lid, neposlúchajíc svatého Jana Křstitele, ješto učieše rytieře, když ho tázachu, kak by měli živi býti, řka: „Nečiňte žádnému násilé, ani koho obviňte křivdú a mějte dosti na své dani určené.“ Tak nejsú páni, ale násilníci, neb ten jest pán pravý, ktož se nestrachuje ani bojí jiného, jen šeředně učiniti. Ale ktož sě chudoby bojí, brzoť pro ni učiní křivdu, a tak nenie pán pravý. Neb Seneka die: „Ktož sě bojí chudoby, toho sě jest třeba báti.“ A páni nejsú proto, jakož praví svatý Pavel, aby sě jich dobří a správní báti jměli, ale dobří páni tak mají s svými poddanými, jsú li dobří, živi býti, aby je mohli milovati a z milosti v počest je jmieti. Pakli jest lakomec pán, kakž se jest nebáti jeho i dobrému, když protiv božiemu zpósobu který sbožie dobývá? Očité znamenie v jedné věci činí, i v druhé zlé domněnie. A protož ot dávna, ktož slúti chtie páni, menší neb větší, stydie se kupčením, aby lakomstva neukázali, neb jistě
