ostnec svědomie svého, jímž by sě protivil hřiechóm.
[Aby se člověk táhl k spravedlnosti]text doplněný editorem[60]doplněno podle Erbenovy edice (1852, s. 186)
Má také člověk ztáhnúti a zpraviti ostnec svědomie, znamenávaje, co j’ dobré, k němuž by se táhl. I praví Micheas prorok: „Ukážiť, člověče, co j’ dobré, a co hospodin potřebuje od tebe, jistě činiti spravedlnost a milovati milosrdie a býti pilnu, chodiec s svým bohem.“ Protož pilné jest to tré obmýšlévati, aby sě táhl člověk na však čas k spravedlnosti, k milosrdí a k snažnosti v božích cestách. Neb dotud člověk přemietá myslí, až i oblíbí; dotud oblibuje, až i bude činiti skutkem to, co j’ obliboval. A tak, aby sě táhl k spravedlnosti, slušné jest přemietati o ní myslí; neb ani dennice, ani zvieřennice jsú tak svým blskem divné, jako j’ spravedlnost. I máme toho býti pilni, chcem li býti spravedlni, abychom ižádnému nezóstávali dlužni, ale každému to dali, což komu slušie, komuž počest, tomu počest; komuž dan, tomu dan; komuž pohodlé, tomu pohodlé; a tak i v jiných věcech, jakož velí svatý Pavel. Ale že jsme dlužni nižším sebe, rovným i vyšším, neslušie, bychom komu zóstali dlužni, zadržiec dluh. A to po sobě móžem znamenati, co bychom chtěli od nižších sebe, od rovných, aneb od vyšších, abychom jiným činili též.
Ale dlužni sme bohu poctí trojí. Jednú jako otci, jímž sme stvořeni, odchováni a ke všemu dobrému přivedeni; druhú jako bohu, jímž jsme vyněti z ust našeho nepřietele, vykúpeni z věčného želáře, a uvedeni u vinnici jeho, tu, kdež jeho darem a pomocí móžem, chcem li, veliké odplaty zaslúžiti; třetí jako súdci, před nímž sme obžalováni, a před nímž jest naše vina dovedena, v jehož moci jest vydati súd na odsúzenie věčné, aneb prodliti času, abychom ještě, ostanúc své nestatečnosti, mohli milost před ním nalézti. A tak prvá počest, jíž jsme bohu dlužni jako otci milostivému, má býti tak veliká, ež sě máme znáti, že jsme mali k tomu, abychom tak, jakž by on byl duostojen, mohli jemu čest činiti, proto že j’ ny stvořil, odchoval a k dobrému přivedl, a tú poctí jako by sě mysl naše pokorně bohu
