zlú řeč vypustí, ješto hněvem vonie, neb v oči, neb kromě očí, právě jakož vypúštie moře smrduté pěny. A tak milost stane, neb jest nebyla ustavična.
Že slušie se vlastním spolu zvláště milovati
A protož, mé milé dietky, vždyť vám razi i velím i napomínám vás, jakož mi jest buoh přikázal, abych vás vedl v jeho cěstách, aby držely pravú milost a pořádnú. Najprv nade vše milujte boha; neb jej milujíc, vše své dobré naleznete. Potom svú duši každý viece miluj nežli duše všech lidí po všem světu. Potom duši svého družce viece než svój tělesný život. Potom svój život tělesný viece, než život tělesný družce svého. Potom život družce svého viece než své sbožie. A tak, když by pilná potřeba přišla, každý menší věc raději ztrať nežli větší, vidí li, že skrz to i většie neztratí potom.
Pak o bližních znamenajte: každý člověk bližní jest druhému; protož každého slušie milovati, s kýmž se kto v obyčej sbéře; a ktož čí núzi uzří, jakž móž a umie, pomoz jemu. Avšak těm, ješto nám viece jsú přijednáni, viece máme pomáhati, než těm, ješto nám kakús náhodú přicházejí. A kak móž kto řéci „miluji družce,“ vidí li, an núzi trpí, a moha jemu pomoci, i nepomóž? Veď milost po skutciech poznáš. Dávno řiekají: „Milostiť jest, prstem neukázati.“ A jakož vám razi, aby ke všem měly pravú milost, takéž vám za pravdu pravi a jistěť vás v tom neoklamám: aby vy najprv vlastní samy k sobě spolu měly milost velím větší, neb ste sobě spolu najbližšé. Praví svatý Tóma z Akvině: „Lepším a světějším lidem máme přieti viece dobrého,“ číš blahoslavenstvie většieho, „neb jsú blizší boha.“ A k pořádné milosti to příslušie, abychom chtěli božie spravedlnosti, podlé niež lepším slušie blahoslavenstvie většie. Avšak přívuzné podobně trojím činem větší žádostí milujem: najprvé, že ta milost viece ny trží, jíž přívuzné milujem, k tomu, k čemuž je milujem, nežli ta milost, jíž lepšie milujem k většiemu
