svatým potvrzeno, aby má viera cela byla. A nemám věřiti ani v čáry, ani v léky, ani mám státi po věštbě, ani vědmě kterém, ani sniech, aby má viera nebyla porušena. A také mám věřiti věrně, netolik usty, ale i srdcem, že j’ to tak; ani tolik srdcem, ale i usty vyznati. Neb srdce věří, že j’ pravda, ale usta, když jest třeba, mají vyznati pravdu po spasenie. Neb viery nikdy neslušie přieti, ač někdy navzchvále netřeba jest všeho rozprávěti. Neb praví Kristus: „Kto mě vyzná před lidmi, také jej vyznám před otcem svým; a kto se mnú styděti bude před lidmi, budu se jím styděti přěd anděly božími.“ A mám věřiti tvrdě, abych se nedal odhroziti, v buoh úfaji, ale ne sám v se, by mi bylo i život dáti; ani se kterými dal dary svésti, ač by přišel i ancikrist. Neb ktož viery křesťanské celé, neporušené, věrně a tvrdě věřiti nebude, také spasen býti nebude moci.“
Pomluva výkladem viery
Bych řekl dřéve, že v té vieře, ješto jest najprvé popsána, dosti malú řečí jest mnoho rozumu dobrého; a kdyby na to člověk pomněl, že by velím byl křesťanstějších obyčejóv. Protož že na však den řiekáme ji, znamenajme z nie asa něco. Najprv řiekáme: „Věři v bóh.“ Tu slušie znamenati, že jiné jest věřiti, že buoh jest. Tomu i črtie také věřie, ale věřiec nemilují jeho; a protož bojie se příštie jeho, neb nemají naděje v něm, když ijedné milosti k němu nečijí v sobě. Neb ač věřie, že jest, ale nevěřie veň. A v buoh věřiti jest, milostí táhnúti veň a naději jmajíce v něm. Protož i lidé příštie božieho v súdný den, neb na své smrti bojie se, že čijí v svědomí, že netáhnú milostí veň, jakož by duostojno bylo, i strachují se. Také jiné jest věřiti bohu. Neb črtie také věřie bohu ve mnohém, co j’ mluvil skrze proroky. A takéž i zlí lidé, neb zlí křestěné věřie bohu, že zlé jest hřešiti, ale
