panenskú jako lampad, i vzala milost k bohu, jako oleje, jíž by plápolíc svietila rozličnými skutky dobrými k příkladu jiným. Pakli by i u manželstvo vstúpiti chtěla taková panna, však by měla těch svých obyčejóv pokáním polepšiti se zpovědí. Cožť kolivěk tuto pravi těmto trojím pannám, téžť i panici sobě mají rozuměti, nebť i jich panenstvie vše jedno jest duostojenstvie, jako i oněch.
Čeho sě mají střieci, ktož chtie v manželstvo
I řku těm obojím pannám, kteréž chtie za muž, leč jsú i panici, a razi jim to, ač jim jest milá pravda božie, aby se čistě jinoch své choti choval od všelikého smilstva tak dobře, jako ona jemu. Neb jest to božie přikázanie, aby ižádný kromě manželstva s žádnú se nesměšoval tělesným skutkem. A také jest podobné, jakož jinoch nechtěl by rád, by ta panna stav panenský prostúpila, kterúž on má pojieti, aby také sám svého panenstvie neztracoval. Však jest muž silnějí než žena; a když jest ženě svój stav veliká hanba kromě manželstva prostúpiti, nicť před bohem nenie menší hřiech muži. A protož podobné jest čistě chovati se tak muži jako ženě k manželstvu a pokáním se k němu připraviti, nebť jest svátost manželstvo. Nebť to bývá, že kteříž své vóle viece žádají v manželstvě, než vóle božie a zpósobu jeho, často jim bóh dá těžšie pokánie, nežli by jim papež směl dáti se vší svú kněží. Neb čímž člověk hřeší, tiem má trpěti. A protož, ktož jest hřešil, kak nemúdře s ženami pojhrávaje, aneb přieliš žádaje se pro tělesnú libost oženiti, často jemu buoh dá takú ženu, na níž dosti těžké bude pokánie jmieti: snad zlobivú, nemúdrú, klevetnú, neposlušnú a s jinými rozličně zlými obyčeji, že, kdež se j’ přielišné nadál rozkoši, tu bude často přielišná lopot. A snadť to miení svatý Jan Zlatoustý, ješto die: „Ktož má zlú ženu, rozuměj tomu, žeť odplatu svého prohřěšenie nese.“ A protož s bázní boží slušie manželstva žádati, prosiec od boha dobrého tovařiše. Neb jest psáno: „Duom a sbožie přicházie
