jim neslušie, poňovadž úroky mají a jiné dani své spravedlné, po takových zištiech státi. Neb to nepříslušie k tomu stavu, ješto má svú mysl ode všeho, jehož se které zlé domněnie blíž přídrží, odtáhnúti. Protož, aby sě lépe uměli vystřéhati zlého sbožie, ktož chtie býti dobří páni, o úrociech i o jiných jich daniech chci svój úmysl pověděti, a najprvé o úrociech.
Správně ižádný nemá bráti úroka, než věda kdy a proč aneb s čeho. Neb ktož by dal komu svú rolí, aby jí těžal, aneb miesto, aby na něm sobě duom ustavil, aneb duom, aby v něm činil svú potřebu a dával s toho určený plat, ten plat svobodně móž každý pán jmieti tak, jakž jest smluvil, leč by onoho přieliš přetáhl, že by nemohl sstačiti, tehdy má své zasě vzieti, vzdá li jemu, nechtě úroka toho platiti déle. A z toho mi sě zdá, že by to dobrý plat úročný nebyl, ktož by kúpil jen tak holý plat a nekúpil něčeho jmenem, s čěho by jemu jměl ten plat jíti. A také, ktož od koho úrok béře, povinen jest jemu to svobodno učiniti, s čehož jemu platí úrok, práva jemu pomáhati a před násilím, jelikož móž, brániti jej. A tiem činem, ktož by čí oprávce byl, mohl by od něho také za to něco jmieti, ač by i jeho rolé neb domu neb jiné věci takové nejměl. Mienímť z světských, nebť kněžský řád pod ižádnú dan neslušie pánóm z práva; dostiť mají modléc sě za světský lid a jich nedostatky duchovnie nahrazijíc. Neb tak jest buoh vešken běh zpósobil tohoto světa, že ijeden nemá prázden jiesti svého chleba, protož v páteři i kázal nám prositi ne cizieho chleba, ale svého. Náš chléb jest, když jeho některú stranú zaslúžíme, pracijíc o něm; avšak tak jest náš, ač nám jej buoh dá, neb nedá li nám buoh, ani náš bude, ani nám k užitku příde, ač by již i náš byl. Protož die žaltář: „Úsilé svú rukú ktož budeš jiesti, blažený jsi.“ A pak jinde nechválí těch, ješto nemají lidské práce a ješto netrpie s spravedlnými, že točíš věčně trpěti budú. Ale já toho nehyzdím také, ač kto úroky béře a sám o lidech nemá práce pro někakú podobnú věc, když
