lakotú člověk viece jeda neb pie, než slušie, ukrátí sobě života, ztratí sílu, upadne v nezdravie a smysl nejednú ztratí, jakož to zřiedlně vidíme do opilcóv.
Sedmé má sě člověk rozmysliti na nepravost smilstva; neb jest jistě veliká nepravost, že smilný najprv svú duši, a potom i toho, s nímž páše smilstvo, poddá diáblu. A pakli j’ dřéve jej držal diábel, aneb onoho, s nímž smilní; ale dále a mocnějie přivieže jej i se k diáblu, nerozmysle se na to, že j’ Kristus svú svatú krví kúpil duše lidské. A pakli by kto sám svú duši zšeředil němým hřiechem, ó, kaká j’ to nepravost, až jest pro ten hřiech buoh přepustil, že j’ se pět měst propadlo do pekla, a nechtěl sě naroditi, až sú prvé zemřeli té noci všichni, ktož sú byli v tom hřieše. Ó, kak rúče mine ta smilná lahódka, tělu a duši ostane věčná čtice, ač sě toho zde nebude káti. Pakli kto die: „Mlád jsem; nechť sobě povoli v tělesné žádosti; nechť svět poznám, a potom sě budu káti,“ téžť jest právě, jako by řekl „dám sobě nožovú ránu a potom pójdu k lékaři“. Právě li j’ to? Zdali rána, ješto sě v jednu malú chvílku stane, nemosí dlúho huojena býti, a nesnadně uléčena? Takéž, ktož se chce právě káti, mosí želeti, donidž jest najdále živ, toho, že j’ přestúpil kázanie božie. Jest liž to pak pravé učiniti, jehož má, by sto let živ byl, věč želeti?
A ktož sě na ty rozmyslé nepravosti, móž sobě tiem tvrd učiniti ostnec svého svědomie, ež tiem nesnáze přemóž jej hřiech, nechtě se rád zšeřediti; a snáze strpí pokánie, ač jest i tvrdé, za ty hřiechy, kterými j’ vinen, aby sě mohl očistiti.
[Aby se hřiechu střiehl]text doplněný editorem[59]doplněno podle Erbenovy edice (1852, s. 185)
Má také člověk ostr učiniti ostnec svého svědomie, aby hřiech odehnal dřéve, nežli povolí jemu. I móž jej tiem obostřiti: bude li vždy pomnieti den své smrti; a bude li sě rozpomínati, že j’ nás vykúpil syn boží, ne zlatem, ani střiebrem, ale svú svatú krví; a obmyslí li, že ten, jenž ny jest kúpil, bude nás súditi u pravé spravedlnosti; a coť sě tiem nechce zostřiti, když se pilně člověk rozpomene na den své
