jest buoh píti ustavil a jiesti; a takéž o jiných o všech skutciech. Ale jakž brzo kto proto živ chce býti, aby jedl neb pil, neb se oženil, neb což kolivěk takého činil, ješto mine, inhedť jeho skutci od boha táhnú, poňovadž nejsú ve jmě božie. Nebť buoh netolik váží, který jest skutek kto učinil, ale znamená, proč kto činí.
Kak se má čeled mieti k hospodě srdcem, usty i skutkem
K hospodě pak čeled křesťanská má se tak mieti, aby srdcem i usty i také skutkem věrna jí byla. Najprv srdcem, aby všicku závist z něho vylili a žádný neřekl v závisti na svém srdci: „Proč on jest pán mój?“ nebť jest to tajenstvie božie. Ale brž to věz, že velím kratší cěstu mají do nebes poddaní jiným ve jmě božie nežli ti, jimž jsú poddáni, i bezpečnější. Protož kudyžť vás buoh dovede k sobě, tudyť jest dobře. A donidž jste u hospodářóv, mějte je v čest, jakožť jest řekl svatý Pavel: „Sluhy, mějte za to, že všie cti hodni jsú od vás páni vaši;“ a těm jest to psal, ješto jich páni pohané byli. Těm jest pak také řekl, ješto jsú měli pány křesťany: „Ačť jsú vám bratřie u boze páni vaši, ež jsú křestěné, tiem je viece milujte, nehrdajte jimi,“ točíš ačť jsú pokorni, jakož slušie býti křesťanóm pokornu. Protož milujte své hospodáře a vděčni buďte, že sě vámi starají; a což koli vám činie dobrého, to mějte na srdci. Pakliť zdá se komu, že j’ unáhlil se protiv němu hospodář jeho, to brzo spusť s srdce ve jmě božie; nebť tak mají často rozličnú věc pósobiti, žeť nevždy jsú sami s sebú.
Usty pak také tak se k nim mějte, aby purně a protivně své hospodě neodmlúvali; ani jich po kútech zpravujte, škodně jim mluviec kteréž koli řeči. A jistě velmě j’ to zlé, zle mluviti o hospodě, neb jest hřiech i hanba. Velím lépe býti prázdnu té hospody, nežli o ní zle mluviti; ano i odejdúc, svú hanbu mluví, ktož co k toho hanbě mluví, u koho j’ byl. Protož jakož srdcem máte hospodě dobrého přieti, takéž i mluviti jich dobré máte. Avšak protiv pravdě nevelím
