hřiechóv, kterýchž se j’ zde nedokál, a počen sě káti, aneb i všedních když sě očistí, jichž se jest zde neočistil, do nebes pójde. Neb jest buoh tak milosrdný jako i spravedlný, a tak spravedlný jako i milosrdný. Kdyby ten bez čistce šel do nebes inhed, jakž umře, jenž se j’ nekál zde úplně, ani měl tak bolestného zarmúcenie pro své hřiechy dobrovolně, nebyl by buoh spravedlný, neočistě jej mukami onoho světa; a pakli by nesmiloval se nad hřiešným, jenž želé, jakž moha, hřiechóv, a žádá milosti, nebyl by milosrdný. A protož jistéť jest, ežtě čistec.
A to také kostel drží, že mnohý, ješto j’ v čistci trpěl, bude v nebesiech většieho duostojenstvie, než mnohý, ješto j’ inhed s tohoto světa do nebes šel: ne proto, by tam v čistci zasúžil chvály; ale že j’ zde zaslúžil viece, a k tomu zde některé poškvrny nezbyl. Jako kdyby kto inhed po svatém křstu umřel, inhed by upřiemo do nebes šel, neb jest svatým křstem očištěn; a druhý po křstu mnoho by pracoval v dobrých skutciech, a podlé tělesné křehkosti zprznil by se některými všedními hřiechy, jichž by sě zde neočistil, umra, očistil by sě jich v čistci, a za práci dobrú vzal by v nebesiech odplatu věčnú. Ano zde u kniežecích dvoróv a panských, když sě dopustí něčeho někto, pokáží jeho věží; však potom u větší své dřevní cti bude, než druhý, ješto j’ sě nikdy věže nedopustil, a tak mnoho nezaslúžil. Takéž někto, zde pracovav mnoho, a v něvčem pochybě svú křehkostí, bude očištěn toho, a za práci proto odplatu plnú vezme.
[Dušiem služba]text doplněný editorem[109]nadpis doplněn podle záhlaví rukopisu
Z toho hoře a z tak těžkého pokánie mohú živí pomoci umrlým čtverem činem. Najprv, obětí těla božieho na svaté mši; druhé, prosbú a modlitvami; třetie, almužnú; a čtvrté, když jich přívuzní za ně sě postie. A čím jest kto většie milosti k bohu a k svým bližniem, tiem spieše móž pomoci jim i pevnějie těmi činy; neb praví písmo: „Vóli těch, ješto se jeho bojie, buoh učiní, a prosby jich uslyší.“ Ale někdy sě nahodí, že zlý kněz bude
