poručie to bohu, řkúc: „Ač ne zde, ale tam, hospodine, u tebe lépe tomu srozumieme.“ Ale mají také {větší}meziřádkový přípisek soudobou rukou někdy svatého Pavla poposlúchati, jenž velí: „Zevil li by co bóh menšiemu, aby také přemlčal větší.“
Takéť vám razi, aby, kdež mohúc, čtli knihy svatých celé, jakožť sú popsali oni, chcete li jich úmyslóm rozuměti. Neobracijte se na to pilně, ješto j’ z jich knih některá řeč vyňata, a snad neúplně, nenie liť velmě zevna pravda, střezte se oklamánie. Věděť to, žeť by z mých knih mohl někto vynieti mú řeč některú, ješto sem já jinak to mienil nežli on; a tomu by srozuměl teprv ten, kdyby všecku řeč přečetl, coť sem mienil, tak řka. I jsemť toho svědom, žeť sú se tiem druhdy lidé oklamávali. Vámť píši toto, ješto se učiti v svatém písmě počínáte; když dále prozříte písmo, teprv tomu srozumiete, že j’ to tak.
Slušieť také věděti, že kto sami pro se žádají slúti mistrové neb učení viece, než pro užitek křesťanské viery, tiť přestupují. Ješto j’ řekl syn boží: „Neroďte mistři býti, nebť jeden jest váš mistr.“ Ale ktož přijme mistrovstvie pro ten obecný užitek, aby tiem svobodnějie mohl učiti pravdě, tenť činí dobře; a bude li co při tom tělesné libosti mieti, toť buoh pokáním senme s něho zde neb v čistci, když jen úmysl zlý nepředčí. Ale jakož z andělóv z toho kóru mnozí jsú vypadli, takéž i z lidí, ješto se k tomu kóru připodobnávají, padají mnozí, ktož majíc uměnie, i nechtie k tomu táhnúti, aby tu dvojitú milost jměli z něho; i vstúpie v púru a v své mysli hrdost, žádajíc viece cti tohoto světa, než cti věčné. Jakož praví svatý Pavel: „Uměnie nadýmá; ale milost pravá,“ ta točíš bude li s uměním, „přivede je k užitku, že nepadne v púru,“ jakož oni padají, ješto jmajíc uměnie bez milosti k bohu a k bližniemu, vzejdú v púru; a tiem tieže a hubenějie padají, čím lépe vnitřním okem mohú viděti, kakým pádem letie z takého duotojenstvie v kakú propast.
Kazatelé také mohú býti k tomu kuoru připodobnáni, i jiní
