najprv z sprostného úmysla křesťanskú vieru jmajíc, tvrdie: „Stójte snažně po učení svatého písma, ne proto, aby teprv jako zkúšeli, věřiti li, ale tvrdě věřiec, aby rozuměli, co věříte, a viece boha milovali, a jiné, jakož sem řekl, k boží milosti s sebú vedli, jej oznamujíc. Protož mosíte se učiti najprv, aby mohli písmu svatému rozuměti, a uměli lidem mluviti pořádnú řečí aneb pravdy doličovati a brániti sě falešnému doličování, jakož ve školách vám ukáží; aby chytroštěm kacierským i pohanským podlé jich učení bránili viery a svatého písma. Ale však sama v sobě tať jsú učenie nestatečna; tiem se nikakež neokojijte, a nebudete z těch, ješto se vždy učie, a nikdy k konci učenie nepřídú. A ovšem po hvězdářství nestójte pilně, z něhožť jsú mnozí bludové i čáři pošli. A coť to pomóž, ač zkázu a nedostatek poznají slunce neb měsiece před časem dlúhým, a sami svých nedostatkóv nepoznají, a jsúce v nich? Ale písmo svaté toť vám ukáže vaše i bližních vašich nedostatky a konec učenie všeho, točíš pravú milost k bohu i k bližniemu svému.
Totoť mi se také zdá pilné věděti mladým, ktož se chtie učiti v svatém písmě, že svaté písmo jest jako řěka kakás velmě divná, že najvětší slon, nemóž jie přebřísti, oplyne v ní, a pak beránek ji přebřde. Točíš, ktož jest hrdý, nedá sebú hnúti pravdě, aby neřekli: „Sstúpil s své pře,“ ten jest jako slon, jenž nemóž přehnúti kolenú; a kakž koli jest smysla najvětšieho, oplyneť v písmě svatém, a najviec, když má za to, by rozuměl všemu. Ale ktož rozumie, kdež nerozumie, ten pokorú jako beránek móž broditi v svatém písmě. Protož slonové velicí nemají strašiti beránkóv, ani jim brániti, by se v řěce brodiec svatého písma, nechladili protiv pálení žádostí světských. Jsú li beránkové, neutonúť; dějíť: „Tomuto my nerozumieme!“ Což vycházie nad jich rozum, nestydieť se vyznati toho, a mohú li kým býti naučeni, rádi přijmú; a pakli nemohú, ale
