[83]číslo strany tiskuHáj. 146ᵃ, t. 324ᵃ, na Palácu VelKal. 30, při palácu Donín 858, po nějakém palácu Beck. 2, 339, kterak strojím své paláci RZvíř. (1814) 13, nč. gen. paláce atd. Us.; — špic, oba Sſpice Háj. 346ᵇ a v předním ſſpicu t. 50ᵃ a j.;– plac, nemá ižádný placzu držeti Pr. pr. 249, okolo toho placzu Lobk. 6ᵃ, z placu Donín 883, král na placu stál Pís. Varn. 46, na placu Háj. 251ᵃ, na tom place Donín 955, dva veliká placzy Lobk. 6ᵃ atd., vesměs podle sklonění tvrdého, a taktéž nč.;– harc, stiskše je s harcu Let. 490 a časté harce činili Háj. 165ᵇ;– Falc, w Falcu VelKal. 48;– truc, z trucu, trucy Us.,– pác, do pácu Us.,– tác, na bílém táce Herrmann Sněd. kr. 4 (1890), 176, na tácu Us. atd.
V Beck. 1, 568 čte se také verš, lok. we werſſu prvním; předtím i potom je pravidlem ve-verši, tato odchylka je z neumělosti.
48. Kolísání mezi skloněním -o a -jo je také při mnohých substantivech domácích.
1. V jazyku starším správně se rozeznávají kmeny s -ł (tvrdým) a -l (netvrdým) a skloňují se ony podle vzoru chlap, dub, tyto podle oráč, meč; ale časem splývá znění -ł a -l v jedno, podklad pro lišení flexe se ztrácí a nastává kolísání. Na příklad ke vzoru tvrdému chlap, dub patří, ale odchylkou ke vzoru měkkému oráč, meč přecházejí: anděl (jméno původu ovšem cizího, ale dávno zdomácnělé) gen. anděla atd., odchylkou sg. vok. anděli Us., sg. akk. anděle BartD. 54 (dol.), pl. akk. na angele Beck. 1, 242;– čechel stsl. čechlъ velamen, czechla odběženie Kruml. 67ᵃ, v čechle Pulk. (Výb. 1, 465) atd., odchyl. dělali čechle Jg.;– hrbol, (lék) měkčí hrbole Háj. herb. 243ᵇ nč. hrbol gen. -u; -chuchel stč. gen. -a, nč. -u a -e Jg., plur. chuchly Dobr. Jg.;– jišel, ať požívá giſſela Sal. 692, v jišeli Jád. lék. Jg.;– kotel (jméno původu ovšem cizího ale dávno zdomácnělé) stsl. kotьlъ lebes, kotla DalC. 48, kotla jej zbavil Háj. 111ᵃ, w kotle Háj. herb. 395ᵇ, učiniti kotly BrigF. 13 atd., odchyl. gen. kotle Jg., do kotle, v kotli Us. dial. podkrk.;– kužel gen. -u atd.‚ (lnem) kužely nadívají Háj. herb. 96ᵃ, slc. kužel, odchyl. gen. -e Jg. (v záhlaví);– manžel gen. -a atd., manžela KolEE. 292ᵃ (1739), manželu ſwymu t. 7ᵃ (1679), jejímu manželu Pal. 5, 2, 77, můj milý manžele Háj. 133ᵇ, du. z manzelu Štít. uč. 41ᵃ atd., odchyl. jejímu manželi Pal. 5, 2, 77 (vedle -u tamt.), vok. ty manželko aneb ty manžely BílC. 47, pl. akk. pro dva manžele t. 24, taktéž Us. podkrk.;– omyl gen.-u, odchyl. bez omyle (rým: milie) Baw. 152;– popel stsl. popelъ, do popela Ol. Ex. 32, 20, Háj. herb. 392ᵇ, do Popelu t., podoben sem popelu Ol. Job. 30, 19, co pýcháš popele! ChelčP. 237ᵃ, w popele Háj. 128ᵃ a Háj. herb. 147ᵇ, odchyl. v horkém popeli Háj. Herb. 71ᵃ, o popeli Beck. 2, 221, v popeli Jg. (Sychra) a BartD. 54 (dol.), gen. popela i popele Dobr. Lehrg.² 167;– trupel, člověk k truplu podobný Cat. Jg. a z truple
![[83]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00085.jpg){kind=link}