kro[404]číslo strany tiskučejí Mand. 15ᵃ, od čtyři nedělí ŽerKat. 291, t. 294, t. 295 a j., od štyří nedělí t. 65, ode štyří neděl t. 69 (gen. čtyří, štyří často u ŽerKat.). Ve výrazích číselných jako cztyrzydczat mohlo by býti také jen ustrnulé čtyři- ze spřežky čtyři-dcěti, ale v dokladech jiných je novotvar čtyři nepochybný.
V nářečích východních jsou krom toho tvary: -ech, matením s lok. jako třech, štyrech BartD. 22 (zlin.), t. 35 (blat.), t. 72 (val.), t. 89 (stjick.), t. 117 (laš.), – -och podle lokálů subst. -och (lok. vzat pak za gen.), štyroch t. 38 (javor.), t. 42 (hroz.), t. 72 (val.), t. 117 (laš.), troch, štyroch slc., – a -úch podle třúch, štyrúch t. 72 (val.), t. 89 (stjick.), štyruch t. 117 (laš.).
Vyskýtají se tu tvary troch, štyroch a trech, štyrech v některých nářečích vedle sebe, a tu vkládá se do nich někdy rozdíl rodový, vzniklý nejprvé při parallelních tvarech dvoch a dvěch: -och totiž béře se za masc. a -ech za fem., na př. (dvoch) troch, štyroch chłapů a (dvěch) třech, štyrech rob BartD. 35 (alenk.), t. 36 (blat.), t. 37 (stráň.); podobně v dat., lok. a instr., o čemž viz zde dále.
Plur.dat. třem, čtyřem, psl. -ъmъ. Na př. trzem póhonóm Rožmb. 79, po trzem ſtom t. 278, ke cztyrzem nedělém tamt. 211 a 215, čtyřem vhłům Br. Ex. 25, 21 atd., dosud tak v jazyku spis. a dílem i v nářečích, totiž třem skoro všeobecné, a místy také štyřem, na př. v nář. pomor. BartD. 32 a dol. t 56.
Místo třem je třím, podle gen. tří, k němuž se připojilo dativní -m; na př. k třjm křesťanům Beck.1, 7 a j.
Vedle čtyřem vzniklo a rozšířilo se čtyřem; čtyřem prorokům Vel. Jg., Drach. 71, Rosa 118, Dolež. 59, čtyřem v. čtyřem Tham 65, Dobr.² 204, štyrem Us. ob., BartD. 22 (zlin.), t. 35 (blat.), t. 72 (val.), t. 82 (hran.), t. 117 (laš.); lašské štyrym t. 117 je hlásková obměna z -řem, srov. I. str. 149.
Dále jsou novotvary -óm, -om, podle pl. dat. sklonění o-kmenového: k czztyrzom EvOl. 190ᵇ, čtyróm elementóm GestaRom. (Výb. 2, 925), když by kto komu zapsal trzom neb styrom Ms. k. pr. Z. (Jg., s. v. čtyři a tři), třom, štyrom BartD. 72.(val.), t. 117 (laš.), trom, štyrom slc., – -úm: třúm, štyrúm BartD. 72 (val.), podle gen. třú, třúch a dvú, dvúch, o čemž viz nahoře při gen.
Jako je dvěma atp. instrumental a zároveň dativ, tak vzaly se také zde tvary instr. třema, třoma, štyrma, štyrema, štyroma, o kterých viz doleji, za dativy. Na př. třema, štyrma koňům Us. podkrk. vedle třem, štyrem; třema, štyrma BartD. 27 (záhor.), t. 89 (stjick.), třema, štyrema t. 72 (val.), třema, třoma, štyroma t. 117 (laš.).
Kde tvary -om a -em v témž nářečí se vyskytují, vkládá se do nich [405]číslo strany tiskuněkdy
![[404]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00406.jpg){kind=link}
![[405]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00407.jpg){kind=link}