[345]číslo strany tisku4, 3, od nahley ſmrtye Lvov. 3ᵃ, do wlaſtě Puch. 223ᵃ, k dobrému své wlaſtě t. 2. předml., z wlaſtě sa poběhlcem t. 249ᵇ, z mědě Beck. 2, 121, díl hole jeho t. 93 a j., dial. nitě, mědě, hole, hrstě, pece a j. Kotsm. 23 (doudl.) a Us., kostě Btch. 268 atd.
319. Sing. dat. lok. a) hosti, b) kosti; psl. -i. Na př. hoſti tomu NRada 1897, – u wlaſti twe ŽKlem. 78, 6, nč. kosti atd. Koncovka napsána odchylkou dlouhá: k trojí wyeczij Štít. ř. 10ᵃ. Zvratnou analogií jest -iu: v wlaſtyu blaznywey ŽWittb. Deut. 21, srov. I. str. 217.
Novotvar a) -u a -ovi (podle oráč a chlap): hosťu Btch. 268 (dbeč.), hosťovi chrom. 273, hosťu, hosťovi mor. BartD. 71 (val.) a j.; hostu, hostovi nč. – b) V ApŠ. 20 napsáno k zzmy̆rty̆e hotov, v. doleji § 342; v Mill. 50ᵇ: svým bohóm ke cztie: to je na pohled novotvar podle ryba, ale není na něj spolehnutí, poněvadž tu často bývá ie místo i.
320. Sing. instr. a) hostem, psl. -ьmь, b) kosťú, -iú, -t, psl. ьją. Na př. Jakob hoſtem byl ŽWittb. 104, 23, s jeho zyetem DalC. 39; – rzeczu nenávistivú ŽGloss. 108, 3, moczu mořskú t. 88, 10, divnú mochu Kunh. 147ᵇ, před ſienhu DalH. 39, radoſtzu Káz. z 2. pol. XV. stol. (Arch. Jag. 1, 619), ſolu czyſczenu (solú) Alch. Ant. 7ᵃ, maſtyu Mast. 318, s velikú cztyu DalC. 82, se czty t. 13. Délka dosvědčena písmem: přěd svú zzmy̆rtyiu ApŠ. 129, všiu wiecziŭ Jid. 59, že my̆zzliŭ jinamo chýlil t. 156, volnú zadoſtý Štít. uč. 67ᵃ, srdečnú myloſtý t. 67ᵃ, jeho moczij a mudroſtij Štít. ř. 3ᵃ, s pomoczij t. 17ᵃ, s dobrú myſlij t. 12ᵃ, božskú myſlyy Pror. 103ᵇ, smrtyí umřieti t. 73ᵃ a j.; – nč. hostem, kostí. – Místo -í dial. -ej: kosťej Us. v Čech. sev.-vých.; -ú: kosťú BartD. 22 (zlin.), t. 71 (val.), t. 117 (laš.); -ó: kosťó chrom. 273, Btch. 269 (dol.-beč.), han.; -ou: kosťou, řečou BartD. 52 (dol.), t. 92 (kel.), kosťou slc.; -úm, -um: kosťúm BartD. 88 (stjick.), kosťum BartD. 117 (laš.), s velkum radośćum Šemb. 56 (opav., napodobením koncovky polské, srov. § 138).
Novotvar hosťem, souhláska změkčená přejata z pádú jiných; na př. ſ hoſtiem ŠtítOpat. 35, hosťem chrom. 273, Btch. 268 (dbeč.).
Místo kostí je zvratnou analogií -ie: s velikú czſtie Mill. 122ᵃ, obecnú rzeczie t. 21ᵇ.
321. Du.nom. akk. vok. a) hosti, b) kosti·, psl. -i. Na př. ta dva svatá kmeti Šaf. Poč. 35 (uvedeno ze ŽJK), – tě obě myloſty Štít. ř. 93ᵇ.
Du.gen. lok. a) hosťú, b) kosťú; -iú, -í; psl. -ьju. Na př. na tú dvú vsí OD. 511.
Du.dat. instr. a) hostma, b) kostma, psl. -ьma. Na př. se dvěma koſtma Sal. 745, dvěma peczetma Pass. 369, jej pieſtma tepiechu Hod. 44ᵇ, pieſtma Krist. 99ᵇ, mezi dvěma zedma Pror. Isa. 22, 11, t. Jer. 39, 4, se dvěma pieſtma Sal. 745.
![[345]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00347.jpg){kind=link}