[132]číslo strany tiskuSing. vok. Juřú, řebřú koncovka -(i)ú z bývalého -ьju. Nedoloženo. V ŽKlem. 137ᵃ a 138ᵃ čte se v letaniích: svatý Gyurzi, s. Mauricij, s. Briccij, s. wyncencij, s. Gilgi atd.; to je buď vok. -í s koncovkou přehlasovanou, anebo spíše nominativ vzatý za vokativ. Nč. Jiří.
Sing. gen. akk. Juŕá, rebŕá, koncovka -(i)á je z bývalého -ьja, přehlasuje se v -ie a z tohoto je ztrátou jotace -é a zúžením -í. – Příklady: -á nedoloženo; – -ie, -é, -i: okolo svátého yurzye DalC. 45, od s. Gyurzye Rožmb. 273, do s. Gyurzye t., skrzě s. Jurzie diela Jiř. 35, svatého gyrzie JiřBrn, 198 a j., kostel s. Girzije Lobk. 82ᵇ a j., svatého Gyrze Pulk. 19ᵃ, u s. gyurzy DalC. 45, do s° Girzij KolČČ. 12ᵃ (1543); u s. Gylgije u Prazě Štít. ř. 130ᵃ, od s. Gilgij Háj. 450ᵃ, VelKal. 209 a j.; svatého alexie Pass. 324, svatého Alexij Háj. 88ᵃ, svatého anaſtazye OtcB. 109, kázáním antonye ciesařě Pass. 285, svatého Anthonije Otc. 10ᵇ, svatého appolonye OtcB. 41, svatého atanazye t. 341,briccye CisMus., ciesařě decie Pass. 367, svatého yerwazie t. 372, svatého Macharye OtcB. 185, svatého Maurycý Háj. 121ᵃ, svatého mucye OtcB. 49, svatého Nazarie Pass. 373, svatého pafvncye OtcB. 252, svatého protazie Pass. 372, svatého remigye t. 383, Theodofie ciesařě t. 390, tyberie ciesařě t. 390, svatého wyncencie t. 425 atd.; – řebřie, tyuſſycz sě jich rzebrzye chváti AlxV. 2040; – klé, vezmi klé rybieho Sal. Jg., kotel naplnil smoly a kle GestaKl. 234; – zářie, měsiece zarzie Lún. list. ops. XV, měsíce zarzie Comest. 155ᵇ, až do Zarzij t. 147ᵇ; – novotvar -ieho, -ího podle sklonění složeného: kněze Girzijeho Lobk. 3ᵃ, krále Jiřieho VšehJ. 356, krále Giřijho Háj. 450ᵇ, od Tyburcyho Háj. 322ᵃ, (ciesařě) Theodoſyho Otc. 73ᵃ; také o svátku: na s° Girzijho KolČČ. 242ᵇ (1526); pondieliho Háj. 263ᵇ, do pondělího Har. Jg., od pondělího nejprvé příštího Slav. 42; – Us. nč.: svatého Jiří, krále Jiří, do pondělí, od září do září atp., a novotvary: krále Jiřího, svatého Juřiho Suš. 776, kral Juřeho pochválił BartD. 364 (opav.), Jiřího Palkoviče.
Sing. dat. Juřú, řebřú, -iú, -í; koncovka -(i)ú z bývalého -ьju. Na př. tyburchu t. j. Tiburcú CisMnich. 97ᵃ, k svátému Gyurzyu DalC. 32, svatému gyrzy JiřBrn. 390, svatému Girzij Řád. pz. 84. k s. Jiří OD. 491, nč. k sv. Jiří Us., svatému Juří Suš. 772; svatému Alexy Pass. 326, svatému Anthony t. 97, svatému Anthonij Otc. 41ᵇ, Kruml. 158ᵃ, svatému antonij OtcB. 56ᵃ, velikému apolony JiřBrn. 414 atd.; – hřěbi, k hrziebi Ol. Súdc. 5, 26; – úlí, lidé jako včely k aulij běžali Háj. 1ᵇ; – novotvary -iemu, -ímu: mistr da (jed) girziemu vypiti JiřBrn. 189, králi Girzimu Háj. 437ᵃ, svatému Aleximu OpMus. 4ᵇ, s. Anthonyemu Otc. 248ᵇ, k témuž arſennyemu OtcB. 186; – Us. nč.: svatému Jiří, králi Jiří, drahému klí, k příštímu pondělí, k příštímu září, a také: králi Jiřímu, Jiřímu Palkovičovi, svatemu Juřimu Suš. 776, až Juřemu oči zachadzały BartD. 365 (opav.).
![[132]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIII+1/00134.jpg){kind=link}