bývají. Protož ktož puojčenú neb složenú věc u sebe mají, aniž rozkázaním rychtáře v dluziech, kteréž ten, ktož puojčuje, nebo ten, ktož skládá, dřieve jemu byl dlužen, u samého sebe nemuož zastaviti zpuosobem práva. Ale puojčí li kto meče nebo dá k schování, byl li by bez smysla a v té chvíli chtěl by zase meči navrácení jeho, má mieti prodlenie, až jej bláznivost pomine.
O puojčených věcech jelikož ku posluom
Když měštěnín pacholka svého k rychtáři jedné vsi po kuoň jemu puojčený poslal bieše, a týž pacholek vzem kuoň, odšel jest, otázka jest, komu by ztracen byl? Odpověd taková: rozděluje puojčenú věc posel, jenž byl zase kuoň vzal, vzem jej utekl jest, rozkázav jest jemu pán jej vydati, pánu jest ztracen, pakli z popudnosti poslal, aby věc pójčená byla navrácena, tomu, jemuž byla pójčena, zhynula jest. Což pak aby selhal, řka, že jemu věc má býti navrácena, poněž {poněvadž}marginální přípisek soudobou rukou však z příčiny popudnosti byl jiesti poslán.
Opověd taková, že neškodie puojčijíciemu, nebo tomu má přičteno býti, ktož jest byl věřící, protož puojčitel {kterému puojčeno}meziřádkový přípisek mladší rukou nebo skladatel {u kterého složeno}meziřádkový přípisek mladší rukou opatren {opatrný}meziřádkový přípisek mladší rukou má býti, komu věc puojčenú neb složenú vydá k navrácení, puojčejíciemu neb skládajíciemu.
Věc mnohým puojčená a ztracená placena má býti od mnohých
Pokládá se příhoda k té věci potřebná: některaký měštěnín s několika spoluměšťany svými číše střiebrné, aby z nie pili, puojčil jest, a táž čieše mezi kratochvílí jich ztracena jest. Měštěnín puojčující povolav jich do rady žádal jest, aby jemu čieše byla zaplacena. O tom přísežní, když sú puojčujícieho a tovaryšóv jeho, aby pravdu pověděli, což by
