O úrociech nezaplacených a o purkrechtniem právu
Znamenaj, ač by člověk úroční a purkrechtník některého pána úrok v určený čas zmeškal by dáti, pán jej sám skrze se neb s pomocí rychtáře, kterúž jemu učiní prošen jsa, na zbožie, s něhož úročí, bude fentovati. A bez zpósobu práva zpósobí jemu úrok prodada nebo zastavě základ, s svědomím však hodných lidí pakli by tři léta pořád zběhlá základu v jeho zboží nenalezl, tehda učině osvědčenie každý rok před súdem, když se čas dokoná, v zbožie na něho pro tři úroky zadržané dědicky připadlé se uvieže. Muož také pán úroka sám přisáhna lépe úrok obdržeti, nežli purkrechtník, že úrok dal, sám třetí dokázati. Placení také úroku placenie jiných dluhóv předcházie.
Úrok věčný i časný předcházé dluhy
Vyneseno jest úsudkem, že úrok purkrechtní, kterýž sedláci od prvnieho vysazenie vsi pánuom kruntu platí, předcházé pokuty i všech jiných dluhóv placenie, nebo takový úrok přispojen jest nerozdielně dědinám veským. Takže sedláci proti vóli svých pánuov, jichž sú podsedci, nemohú se z něho vykúpiti. Ale úrokové, kteříž sú v městech na domiech neb na jiných dědictvích od někoho znovu kúpeni, nepředcházejí těch dluhuov, kteréž prodavač dřieve dlužen byl.
Opět první úrok, kterýž podsedci pánu platie, bez překážky odporu podsedka a sedlákova z obecnieho obyčeje veského, jenž pod úroční plat vysazují se, od počátku právem a obyčejem obdržuje i dokazuje. Ale druhého úroku, protože duom a jiná dědictvie měscká nezvykli sú od počátku obyčejem veským vysazováni býti, ač úročník zapří úroku, pán toho úroka dlužen jest jeho dokázati držením neb vládnutím, totiž že jej brával tolik neb toliko let, neb svědky, neb listy, neb jiným duovodem věrohodným.
