otče, neb se jest tak líbilo před tebú. Mt11,27 Všecky věci dány jsú mi od otce mého. A nižádný nezná syna, jediné otec, ani otce kto zná, jediné syn, a komuž bude chtieti syn zjeviti. Mt11,28 Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a jste obtieženi, a jáť vás nakrmím. Mt11,29 Vezmětež jho mé na se a učte se ode mne, neboť jsem já tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutie dušem vašim. Mt11,30 Jho mé zajisté jestiť sladké a břiemě mé lehké.“
XII.
Mt12,1 V ten čas bral se Ježíš v sobotu po obilí. Učedlníci pak jeho lačni jsúce počali vymínati klasy a jiesti. Mt12,2 Ale zákonníci vidúce, vecechu jemu: „Aj, učedlníci tvoji činie, což neslušie jim činiti v sobotu.“ Mt12,3 Tehdy on vece jim: „I zdali ste nečtli, co jest učinil David, když jest zlačněl, i ti, kteříž s ním biechu, Mt12,4 kterak jest všel do chrámu božieho a jedl chleby posvátné, jichžto neslušalo jemu jiesti ani těm, kteříž s ním byli, jediné samým kněžím? Mt12,5 Aneb zdali ste nečtli v zákoně, že kněžie v sobotu v chrámě rušie sobotu, a jsú bez hřiechu? Mt12,6 Ale pravímť vám, žeť jest větší tento nežli chrám. Mt12,7 Byšte zajisté věděli, co jest to: Milosrdenstvie chci, a ne oběti, nikdy byšte nepotupovali nevinných, Mt12,8 nebo syn člověka jest pánem také i soboty.“
Mt12,9 A když jíde odtud, přijíde do zboru jich. Mt12,10 A aj, bieše tu člověk, maje ruku uschlú, i tázali sú ho řkúce: „Slušie li v sobotu uzdravovati?“, aby jej obžalovali. Mt12,11 Tehdy on vece jim: „Který z vás jest člověk, ješto má ovci jednu, a upadne li ta do jámy v sobotu, i zdali jie nedosáhne a nevytáhne? Mt12,12 Čím viece lepší jest člověk nežli ovce? Protožť sluší v sobotu dobře činiti.“ Mt12,13 Tehdy vece člověku tomu: „Ztiehni ruku svú!“ A ztáhl jest a navrácena jest k zdraví jako i druhá. Mt12,14 I vyšedše zákonníci,
