učinili sú radu proti němu, kterak by jej zahubili. Mt12,15 A Ježíš věda to, bral se jest odtud; a šli sú mnozí za ním a uzdravoval jest všecky Mt12,16 a přikazoval jim, aby ho nezjevovali, Mt12,17 aby se naplnilo, což pověděno jest skrze Izaiáše proroka, jenž die: Mt12,18 Aj, dietě mé, které sem vyvolil, milý mój, v němž mi se jest dobře slíbilo duši mé. Položím ducha svého na něho a súd národóm zvěstovatiť bude. Mt12,19 Nebudeť se svářiti ani volati aniž kto na rynciech uslyší hlasu jeho. Mt12,20 Třtiny, která se klátí, nezláme a lnu, ješto se kúří, neuhasí, dokavadžť nevydá k vítězství súdu, Mt12,21 a ve jméno jeho národové doúfati budú.
Mt12,22 Tehdy podán jest jemu člověk ďábelstvie maje, slepý a němý, a uzdravil jest jej, tak že jest mluvil i viděl. Mt12,23 I báli sú se všickni zástupové a praviechu: „I zdali toto jest syn Davidóv?“ Mt12,24 Ale zákonníci to uslyšavše, vecechu: „Tento nevymietá ďáblóv, jediné v Belzebubu, kniežeti ďábelském.“ Mt12,25 Ježíš pak věda jich myšlenie, vece jim: „Každé královstvie rozdělené proti sobě spustne. A každé město nebo dóm proti sobě rozdělený nestane. Mt12,26 A jestliže ďábel ďábla vymietá, jest proti sobě rozdělen, kterakž tehdy stane královstvie jeho? Mt12,27 A vymietám li já v Belzebubu ďábly, synové vaši v kom vymietají? Protožť oni súdce vaši budú. Mt12,28 Pakliť já duchem božím ďábly vymietám, tehdyť jest přišlo mezi vás královstvie božie. Mt12,29 Nebo kterak móž kto do domu silného vjíti a orudie jeho pobrati, leč prvé svieže silného, a tepruv dóm jeho poplení? Mt12,30 Ktožť nenie se mnú, proti mněť jest. A ktož nezbierá se mnú, rozptylujeť. Mt12,31 Protožť pravím vám, všeliký hřiech i rúhanie bude lidem odpuštěno, ale duch rúhanie nebude odpuštěn. Mt12,32 A kto by koli řekl slovo proti
