z zadu a dotkla se podolka rúcha. Mt9,21 Neb jest řekla sama v sobě: „Dotknu li se toliko rúcha jeho, uzdravena budu.“ Mt9,22 A Ježíš obrátiv se a uzřev ji, vece: „Doúfaj, dcero, viera tvá tě zdrávu učinila.“ I uzdravena jest žena v tu hodinu.
Mt9,23 A když přijide Ježíš do domu kniežete a uzřel tu trubače a zástup, an hlučí, pravieše: Mt9,24 „Otejdětež, neboť jest neumřela děvečka, ale spíť.“ I posmieváchu se jemu. Mt9,25 A když vyhnán byl zástup, všel jest a ujal ji za ruku jejie i řekl: „Děvečko, vstaň!“ I vstala jest děvečka. Mt9,26 A vyšla jest pověst tato po všie zemi té.
Mt9,27 A když jdieše odtud Ježíš, šla sta za ním dva slepá volajíce a řkúce: „Smiluj se nad námi, synu Davidóv!“ Mt9,28 A když vjide do domu, přistúpili sú k němu slepí. I vece jim Ježíš: „Věříta li, že to mohu vám učiniti?“ Řkú jemu: „Ovšem, pane.“ Mt9,29 Tehdy dotekl se jest očí jich a řka: „Podlé viery vašie staniž se vám.“ Mt9,30 I otevřieny jsú oči jich. I pohrozil jest jim Ježíš a řka: „Viztaž, ať žádný o tom nevie.“ Mt9,31 Ale ona vyšedše, hlásala sta o něm po všie zemi té.
Mt9,32 A když sta ona vyšla, [aj]text doplněný editorem[75]aj] ecce lat., podali sú jemu člověka němého, ďábelstvie majícieho. Mt9,33 A když jest vyvrhl ďábelstvie, mluvil jest němý. I divili sú se zástupové řkúce: „Nikdy se jest tak neukázalo v lidu izrahelském.“ Mt9,34 Ale zákonníci praviechu: „Kniežetem ďábelským vymietá ďábly.“
Mt9,35 I procházieše se Ježíš po všech městech i po kašteléch, uče v zbořiech jich a zvěstuje královstvie slovo a uzdravuje všecky neduhy i všelikú nemoc. Mt9,36 A vida zástupy, slitoval se jest nad nimi, nebo biechu trápeni a ležiece jako ovce nemajíce pastýře. Mt9,37 Tehdy vece učedlníkóm svým: „Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníkóv málo, Mt9,38 protož proste pána žni, ať pošle dělníky na žeň svú.
