vdávati, ale budú jako anjelé boží v nebi. Mt22,31 A o vzkřiešení z mrtvých zdali ste nečtli, co jest pověděno od boha, jenž die vám: Mt22,32 Jáť jsem buoh Abrahamóv a buoh Izákóv a buoh Jákobuov? A nenieť buoh mrtvých, ale živých.“ Mt22,33 I slyšiece zástupové, divili sú se učení jeho.
Mt22,34 Tehdy zákonníci uslyšavše, že by mlčenie učinil saduceóm, sešli sú se v hromadu. Mt22,35 I otázal ho jeden z nich zákona učitel, pokúšeje ho a řka: Mt22,36 „Mistře, které jest přikázanie veliké v zákoně?“ Mt22,37 I vece jemu: „Milovati budeš pána boha svého z celého srdce svého a ze všie duše své a ze všie mysli své. Mt22,38 Totoť jest najvětšie a první přikázanie. Mt22,39 A druhéť jest podobné tomu: Milovati budeš bližnieho svého jako se samého. Mt22,40 Na tú dvú přikázaní vešken zákon visí i proroci.“
Mt22,41 A když se sebrali zákonníci, otázal jich Ježíš Mt22,42 a řka: „Co se vám zdá o Kristovi, čí jest syn?“ Vecechu jemu: „Davidóv.“ Mt22,43 A on vece jim: „Kterakž pak David v duchu nazývá ho pánem řka: Mt22,44 Řekl pán pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadžť nepodložím nepřátel tvých podnože noh tvých? Mt22,45 Protož poněvadž David nazývá jej pánem, kterakž tehdy syn jeho jest?“ Mt22,46 A nižádný nemohl jemu odpověděti slova, aniž jest směl kto viece od toho dne tázati jeho.
Kapitula XXIII.
Mt23,1 Tehdy mluvil jest Ježíš k zástupóm a k učedlníkóm svým Mt23,2 řka: „Na stolici Mojžiešově seděli sú mistři a zákonníci. Mt23,3 Protož všecky věci, které koli pravili by vám, zachovávajte a čiňte, ale podlé skutkóv jich neroďte činiti […]text doplněný editorem[240]…] dicunt enim, et non faciunt lat.. Mt23,4 Neboť svazují břemena těžká a nesnesitedlná a vzkládají na ramena lidská, ale prstem svým nechtí se jich dotknúti. Mt23,5 A všeckyť skutky své činí, aby byli viděni od lidí. Rozšiřujíť zajisté nápisy své a veliké dělají podolky své. Mt23,6 A milujíť první
