sebú jmám stráži anděla božieho.
To starosta od nie uslyšav, kázal ji svléci a tak nahu do ohavného domu, ješto sě nekázen plodí, vésti. V tu hodinu přispořil jiej hospodin hustost vlas jejie hlavy, jimižto byla tak odiena, jakžto by v rúšě chodila. A když svatá Nětišě v ten ohavný duom vešla, anděla buožieho tu jie čakajíc hotova nalezla. Jenž anděl ten duom nebeskú světlostí osvietil tak, ež jakež jest duom nečistý dřieve, takež již učinil sě duom modlitebný. Tehda syn starostin svým tovařistvem, mlédečky, do toho domu šel, a své tovařistvo napřěd pustiv, sám přěd domem postál. Jižto všedše v duom, divně nebeský bleskť uzřěvše, vzdychajíce skrúšeným srdcem, sě užasše, ven vyběhli. Z toho sě syn starostin rozhněval, jim nesmělých hubencóv nadávav, v duom uběhl. A netáhl sě jie dotknúti, až jeho světlost nebeská ohromila. A když v tom divu ot buoha poznánie nejměl, přišed diábel, na tom miestě jej udávil. To starosta uslyšav, u velikém smutcě pláčě přiběhl a kak by sě jemu ta smrt stala, na všěch poptal. Jemužto svatá Nětišě vecě: Ten, jehožto jest vuoli chtěl konati, ten jeho jest udávil. K niejžto starosta vecě: To by bylo jisté znamenie, ež jsi čárem neučinila. Muožeš li na svém buozě jeho vzkřiešenie uprositi? A když svatá Nětišě za to buoha poprosila, inhed ten mladec z mrtvých vstal a jež Jezus Kristus jest pravý buoh, zjěvně volal. Zatiem pohanských chrámuov biskupi počěchu proti niej všicku obec podněcovati, vuolajíc
