přěkrásně stkvie a na jejie pravici beránek divný bielý stáše. K němužto ona vecě: Vizte, abyste mne jako mrtvé neplakali, ale radujte se mnú a toho bohu vděčni budete, ež se všěmi s těmito, jakž vidíte, věčné odplaty světlé stolicě v nebesiech sem přijala. A protož pro tento div druhý hod svaté Nětišě svatá cierkev slaví. A potom toho zjěvný, přěznamenitý div Konstancia ciesařová uslyšěvši, ež malomocna bieše, vstavši, k jejie sě hrobu brala. A tu poklekši, modlitvu nábožně učinivši, usnula. A inhed sě svatá Nětišě zjěvila a tak řkúc: Buď ustavična v svém zámysle, Konstancia, uvěříš li v Jezukrista, inhed zdráva budeš. K tomu Konstancia sluovu procítivši, jako kdy zdráva byla, tak sě zdráva nalezla. Proněžto svatý křest přijemši, nad hrobem svaté Nětišě kostel učinila. A tak v čistotě přěbývajíc, křesťanskú vieru plodila a mnoho svatých děvic k sobě přivinula. A tak bydléc, buohu sě dostala. Amen.
Život svatého Vincencie mučenníka
Svatý Vincencius byl rodu znamenitého. A kakž koli mladý mladec bieše, ale u vieřě křesťanskéj velmi ustavičný. A byl jest sluha a jáhen svatého Valeria biskupa. Jenžto biskup, ež v řěči prostran nebieše, jež sě mluvě zajiekáše, poručil byl svatému Vincencovi svého úřada práci a sám sě na modlitvy otdal a z buoží sě službú u buoh, vší myslí sě vznášějě, obcházal. Na něhožto přěvěděvše ciesařovi starosty, Dacian a Valentinian, jež sě v křesťanskéj vieřě obcházějí, kázali je jieti a do žalářě vsaditi.
