Polikarpa, abysta jeho uzdravila, poprosil, tak svatý Šebestián vecě k němu: Daj mi povolení, ať všěcky pohanské modly po Římu ztepu a sám sě jich otpověz! Jimažto když starosta římský povolil, tehda svatý Šebestián a kněz Polikarpus přibrav sě k tomu, viece než tři sta pohanských modl jsta ztlúkla a zbila, a jakž ostatek zbíti kázašta, inhed sě tomu starostě anděl zjěvil a řka: Zvěstuji tobě zdravie buohem navrácené. A inhed byl zdráv. Proněžto sě z jeho čeledi a jiných lidí tři sta a tisíc pokřtilo.
A zatiem pohané ta dva svatá, Marcelliana a Marka, k jednomu dřěvu ostrým kopím přitekše, jima sě porúháchu. Zatiem sě ona buohu pomodlista. Tehda jima pohanský starosta vecě: Zavrzta svú purnú mysl a sobě k životu pomozta. Jemužto ona otpověděsta: Nikda jsva tak dobrého bydla nejměla jako tuto, a ráda bychova tu dlúho přěbyla, dokad by nají tělesenstvie snésti mohlo. Tehda pohanský starosta káza jima ostrým kopím boky prokláti, pak ona tu dokonasta a buohu duši vrátišta. Zatiem pohanský starosta Dioklecianovi ciesařovi o svatém Šebestiánovi ponukl, jemu dávaje z toho vinnu, by křesťanóm přikládal. Proněžto ciesař jeho přěd sě pozvav, vecě k němu a řka: Já jsem tě na svém dvořě mezi prvními jměl, a ty proti mně i proti mým buohóm jsa tak sě dávno tajil. K němužto svatý Šebestián vecě: Já jsem pro tvé zdravie Jezukrista následoval a za římského ciesařstvie stav, jenž v nebesiech jest, jsem sě klaněl. Tu řěč ciesař uslyšav, kázal
