bohobojný, jemužto jmě Menno bieše, přišed na břěh Sázavy, žádáše sě přěs řěku na nu stranu přěvésti, chtě u svatého Prokopa na božiej službě býti a s svatým Prokopem po křížích choditi. Ale jež na néj straně lodí bieše, přievoza mieti nemožieše, a protož sobě velmi stýskáše. A když tak na břězě stojě mysléše, vida na néj straně lodí u kóla věziece, počě s velikým vzdycháním, tepa sě u prsi, bohu modliti a řka: Ó, přěvšemohúcí hospodine, jenžtos skrzě svého svatého sluhu Prokopa veliké divy světu ukázal, skrzě ňežtos mnohé hřiešné k vieřě i k náboženství zažehl, tvé svaté milosti proši, rač mě, hřiešného, uslyšěti, aby onano lodí ke mně na sí stranu přěplula. Pro mého náboženstvie žádost, nevzdaluj mne, milý hospodine, od dnešnie služby svaté, učiň účastna dnešní den mě svatého Prokopa modlitev pro tvého svatého jméne čest i chválu. Netáže těch slóv dořéci, až velikú ručestí lodí i s sochorem, u ňehož vězieše, k ňemu připlula. Na niežto sě přěs řěku přěvez, na božiej službě, jakžto žádal byl, po křížích s svatým Prokopem chodil. Potom počě svatému Prokopu, jakž sě mu přihodilo, vše praviti. K ňemuž svatý Prokop vecě: Nemni, synáčku, byť tu milost hospodin s tobú pro mě neduostojného učinil, ale pro tvé nábožné viery potvrzenie to j’ tobě král nebeský ukázal.
Těch časóv také byl jeden člověk, v ňemžto zlý duch bieše, přiveden k svatému Prokopu, zdali by mu svatý Prokop pomohl. Tehda diábel vzvola a řka: Co já tobě čini, Prokope, proč mě odtadto honíš? To řek diábel i počě tiem člověkem hrozně lomoziti. Tehda svatý Prokop tomu člověku postiti sě přikázal, poručiv ho jednomu bratru, i jal sě také svatý Prokop sám zaň prositi a veliké modlitvy činiti. Po tem dni počě nad ním svatý Prokop zaklínanie podlé obyčějě čísti, vyletě z toho člověka črt v črného ptáka postavě i sěde na kostelniej
