jeho svatú krví zekrvavený. To uzřěvše mnozí, křest svatý přijemše, uvěřichu v Jezukrista. A protož juž, milý bratře Timotee, jěžtos miloval ze všeho srdcě, tať sta sě jakžto Saul král a syn jeho Jonata na smrti nerozdělila. A já také smutný, od mého mistra, svatého Pavla, neodlúčil sem sě, než v tu dobu, ješto mě zlí lidie od ňeho odstrčichu. Všakž to rozlúčenie vždy nebude, neb ta svatá dušě zná své milé, kakž kolivěk již k nim nemluví, neb ot ňeho zde jsúc daleko sú vzdáleni, ale v den súdný, kak bude přěžalostivé rozlúčenie, ktož sě tehdy od nich odlúčí! A juž, bratře muoj, milý Timotee, přieteli duchu mého, pospěš prositi milého hospodina u póstu i v rozličnéj práci, ať dá hospodin milost mistra tvého, jako je dal Elizeovi, učenníku Helie, jenžto jest byl ustavičně s ním dotovad, až ho hospodin u povětří vzdvihl od ňeho, neb zajisté zlosti veliké trpieše od rozličných nenávistníkóv, ješto s ním v závisti mluviechu a řkúce: Aj toť učenník nepravého proroka, božieho ustavenie přěstupníka. To slyšě Helizeus, v nivčemž nezúfal od mistra svého, a protož, což na bozě prosil, dvuoje pospořenie ducha svatého obdržal. Takež kakž kolivěk svatý Pavel měl mnoho učenníkóv milých, všakž v nikterémž neodpočíval duch jeho jako v tobě, Timotee, nebo ty si s ním trpěl rozličná pokušenie i bez čísla mnohé truchlosti a tos učinil s veselým i s pokorným srdcem. Zajisté tys sám jediný duostojen byl obdržěti takých daróv podařenie. Toť také buď známo, milý bratře Timotee, ež když svatého Petra s křížě sněli, jeho svatá hlava v cělosti s tělem bieše. Ale když svatého Pavla stěli, od těla hlavu vzemše, mezi jiné sťaté do jámy zavrhli, jiež křestěné potom nalésti dlúho nemohli.
A když mnozí časi přěšli, tu jámu král vycíditi kázal, tu sú s rozličným chomradem svatého Pavla hlavu vyvrhli, mimo nižto jda jeden sčastný pastýř, na svú ju sikolec vzdvihl a podlé stájě svých ovčiček
