chovati dána, přišedši k stařějším letuom, křest přijala, proňežto svému otci pohanu velmi mrzka bieše. A když juž patnádste let vstáři bieše, s jinými dievkami své dojky ovčičky pasieše, událo sě tady jednomu velikému pánu, jemužto Olibrius řekli, jěti. Ten vzezřěv v jejie tvář, jejie krásě sě podiviv, k niej velikú milost mieti počal, pozvav svých panoš k sobě i poslal jě k nie, rozkázav jim a řka: Děte, vizte, čie je toto dievka, sobě li volna jest, čili komu v službu poddána! Tu ju sluhy pojemše, přědeň přivedechu. Otáza jie Olibrius a řka: Panno, pověz mi, kteréhos rodu, kaké jest tobě jmě a kterés viery. K tomu svatá Margareta odpovědě: Šlechty sem urozené a jmě mé jest Margareta a jmám vieru křesťanskú, věři u mého boha v Jezukrista. K tomu jie Olibrius vecě: Prvéť dvé velmi tobě příslušie, neb jest na tobě šlechtu znáti a jmě krásné máš Margarita. Nebo jakeže Margarita jest kámen krásný, takež ty jsi dievka přěkrásná. Ale třetie mi sě do tebe nelíbí, jež jsúc dievka přěkrásná i urozená, i modlíš sě bohu ukřižovanému. K tomu svatá děvička vecě: Odkad to vieš, ež jest Kristus ukřižován? K tomu Olibrius odpovědě: Vědě z knih křesťanských o tom. Svatá děvicě vecě: V knihách křesťanských psáno jest o Jezukristově umučení, o jeho z mrtvých vstání i na nebesa vstúpení i o jeho božstvie chvále. Veliká tvá hanba, jež o jeho umučení vieš a o jeho božstvie chvále věřiti nechceš. A když jemu svatá Margareta počě o tom mluviti, kako jest Jezus Kristus dobrovolně pro hřiešné smrt trpěl a juž v nebesiech kraluje na věky, rozhněvav sě Olibrius, káza ju v temný žalář vsaditi. Tu slušie každému člověku znamenati, kak ten smysl viděnie mnoho zlého duši činí. O tom praví svatý Augustin: Nestydlivé oko nestydlivého jest srdcě zlý posel.