rucě světiej svázachu. Na to našě mnohá bratřie zdaleka hlédáchu a srdečně žalostiec plakáchu. Tehda svatý Pavel od svatého Petra odpuščenie bera, takto vecě: Mír buď tobě, založiteli svaté cěrekve a pastýři všěch křesťanských ovčiček. Svatý Petr ozřěv sě na svatého Pavla, takto k ňemu propovědě: Jdi s bohem u pokoji, přědrahý kazateli, všěch dobrých prostřědku svatého sjednánie, vuodce všěch spasitedlných. A když jě ruozno rozlúčichu, jidech za mým milým mistrem, svatým Pavlem, neb ne na jednom miestě sú jě zahubili, ale podál od sebe. A když sě ta hodina žalostná přiblíži, bratře muoj, milý Timotee, kat svatému Pavlu šíji ztáhnúti káza. V tu dobu svatý Pavel na nebesa vezřěv, kříž na svém čele i na prsech učiniv, pomodli sě a řka: V tvoji rucě, milý Jezukriste, porúčěji duši mú. A v tu hodinu jeho svatú hlavu stěchu. Tu svuoj život pro buoh skonav, věčnú koronu přijal.
Běda mně, milý mój bratře Timotee, v tu dobu uda mi sě vezřieti na jeho tělo nevinnú krví zekrvavené. Běda mně, muoj otče duchovný, mistře i naučiteli přědrahý, kterýms ty činem tak ohavné smrti zaslúžil? Kam sě já juž sirý obráci, kam puojdu hledat tebe, chválo křesťanská i cti všěch věrných přěvěrná? Kto jest tak mlčědliv, učinil tvuoj přěsladký hlas, píščalko přěvysoko zvučná, vznělé húslky desaterných strún, naučiteli muoj? Kde tebe hledati budu, kde tě naleznu, ó, vódce pravý, co juž o tobě povědě tvým učenníkóm? Zda jim povědě, ežs jat neb někde udáven? Pakliť juž koho pošlem z nás, ať by hotově poslúžil? Južť viec z nás ižádného třěba nenie, juž si šel k svému milému bohu, jehožtos následoval i vším srdcem žádal. Ó, běda mně, ež tě nevinniej rucě tvoji, ješto biesta někdy v Jerusalemě dvojimi řetězi svázáně, tě jsta juž v Římě rozvázáně.
