ež král Kostus jiných dětí, jediné svatú Katerinu, nejměl, a když sě v svém království, mocně kralije, zdráv skončal, svú dceru, svatú Kateřinu, miesto sebe za sčedie samu zemi ostavil.
A když jednoho času svatá Kateřina s svú matkú, s svými pannami a s svým rytieřstvem kratochvíle dlé, na lov na les jěla, jdúc podlé jedné veliké skály, uzřě, ano v jednéj jěskyni v skále sedí jeden muž starý šedivý. K němužto sama přistúpivši, počě s ním mluviti a řkúc: Kaký si člověk a co tu činíš? Jiejžto ten buoží muž odpovědě a řka: Toho nebezpečného světa běhajě, tuto bydli. A jsem sluha všeho světa spasitele Jezukrista. Jižť sem vše pověděl. A ty mi, panno žádná, rač pověděti, ktos ty, co li tuto na lesě činíš? Kakli s hospodinem ukládáš, v kterém li stavě bydliti myslíš? K tomu svatá Kateřina odpovědě a řkúc: Jsem královna tohoto královstvie, po mém otci sama jediná ostala. A přijěla sem na tento les pro kratochvíli s svými lidmi. Pakli mne tiežeš, kak s buohem ukládaji, mám doma své buohy, jimžto podlé našeho pohanského obyčějě obět vzdávaji. Pakli chceš vzvěděti, v kterém stavě bydliti mysli, to povědě, ež pro tohoto královstvie sčedie za muž jíti muši. Ale tak sem sobě umyslila, abych za nikoho nechodila než za toho, kto by byl urozenější, buohatější, kraší, učenější než já.
K tomu jiej ten buoží muž povědě a řka: Co
