dlú[611]číslo strany rukopisuho hledavši do dietěte rozpáčila[1878]podtrženo, Hankova excerpce, domuov sě vrátivši, to všecko léto s truchlostí zvedla. A potom po rocě, když sě moře rozstúpilo, přěd jinými lidmi prvnie k hrobu svatého Klimenta sě utekla s tú nadějí, zda by kaké znamenie svého dietěte nalezla.
A tu najprvé poklekši, svatému sě Klimentu pomodlivši, brzo vezřěvši uzřěla, ano jejie[awk]jejie] gyegye děťátko na témž miestě, jakž byla je[awl]je] gye ostavila, ležě spí. Tehda ona mnieci, by mrtvo ležalo, blíže přistúpivši, chtiec je vzdvihnúti, ano spí nalezši, jeho ubudila a s velikú radostí přitúlejíc, jeho otázala a řkúc: Muoj přěnajmilejší synáčku, kdes tento cělý rok byl? K tomu jejie děťátko otpovědě: Matko milá, já nic nevědě, rok li jest byl, ale jen[awm]jen] gyen přěs jednu[awn]jednu] gyednu noc přěspal.
Potom po některých letech pro lidské hřiechy ten svatý div přěstal, ež sě moře nerozstúpalo ani sě dály které milosti. Neb přědtiem jedni[awo]jedni] gyedny cizozemci, zlé viery lidé přijěvše[awp]přijěvše] przygyeſſe, chrám svatého Klimenta obořili a tu svaté tělo v skříni ostavili. Ale ež král nebeský tomu nechtěl, aby to svaté tělo dole u moři bez lidského počestie[1879]podtrženo Hankou, in margine různočtení „poczſtye“ ležalo, vláščím zjěvením, jakž píše jeden svatý otec jménem Lev, Ostiensiscizojazyčný text biskup, jeden[awq]jeden] gyeden svatý kněz to svaté tělo nalezl a najposléze to svaté tělo do Říma přinesl, a tu hřbí[1880]podtrženo, Hankova excerpce až do dnešnieho dne.
Vypravuje sě Pašijě svaté Kateriny, dóstojné dievky[awr]dievky] dyew
Svatá Kateřina byla dci jednoho[aws]jednoho] gyednoho krále, jemuž Kostus řekli. A jakžto sě píše v jedněch[awt]jedněch] gyednyech starých knihách,
