podnesl, ješto mezi nimi škravady, jeden ciesařóv úředník jménem Mamertinus, jenž tehdy starostú nad Římem bieše, již déle trpěti nemoha, přěd sě svatého Klimenta přivésti kázal. Jehožto když počě tresktati, svatý Kliment vecě: Rád bych tomu, proněžto mě treskceš, by to omyslil! Však vieš, ež kak sú kolivěk proti nám mnozí psi ščekajíc nás kúsali, však nám toho tajiti nemohú, bychom vždy s rozomem lidie nebyli, a oni vždy jako i dřieve psy ostali. Protož tato škravada, ješto sě jest ot nemúdrých lidí počala, dobřě ukazuje, jež nic pravého a ješto na sobě nejmá. To Mamertinus uslyšav, Trojanovi ciesařovi o svatém Klimentu listy psal. Ot něhožto skoro otepsánie přijal, aby anebo jeho modliti modlám sě připudil, anebo na jeden dalek ostrov mořský jeho zaslal.
V tu dobu starosta ciesařóv pozvav k sobě svatého Klimenta, zaslziv k němu vecě: Ten tvuoj buoh, jehožto tak snažně následuješ, tenť rač spomoci. Mámť ot ciesařě přikázanie, abych tě pryč zaslal. Aj toť koráb se vší ztravú připravený, vsada, s kýmť líbo jědiž pryč! Kto by byl viděl se všěch strán pláč žalostivý, ano otpuščenie žalostivé ot sebe berúc, ukrutně pláčí. A tak na koráb mnoho žákuov i jiných lidí s ním vsědše, pryč zapluli.
Tehda do toho ostrova připluvše, nalezli viec než dva tisícě křesťanóv na tom ostrově bydléce. Jižto svatého Klimenta uzřěvše, jemu s velikým pláčem milé vítanie dali. Jichžto svatý Kliment
