i Jozef ot Galilee z Nazaretha města do Židovstvie do města Davidova, ješto slóve Bethleem, protože bieše z domu i z čeledi Davidovy, L2,5 chtě sě osvědčiti s Marijí, sobě otdanú ženú těžkú. L2,6 I stalo sě jest, když tu biešta, doplnichu sě dnové, aby porodila. L2,7 I urodi syna svého prvorozeného a plenkami jeho obinu i vloži jej v jesle, neb jie nebieše miesta v obecnici nebo v hostinnici. L2,8 A pastuchy biechu v témž kraji bdiece i střěhúce chvíle nocnie nad svým stádem. L2,9 A tehdy anjel boží stáše podlé nich a jasno božie prosvieti jě i ulekli sě velikým strachem. L2,10 I vecě jim anjel: „Neroďte sě báti, neboť vám zvěstuji velikú radost, ješto bude všemu lidu, L2,11 že sě jest narodil nám dnes spasitel, jenž jest Kristus hospodin, v městě Davidově. L2,12 A to vám znamenie: naleznete nemluvátko nebo mláďátko plenkami obinuté a položeno v jeslech.“ L2,13 A náhle sta sě s anjelem množstvie říšě nebeské, chváléce boha a řkúce: L2,14 „Chvála na výsosti bohu a na zemi mír lidem dobré vóle!“

L2,15 I stalo sě jest, když otjidechu ot nich anjelové do nebe, tehdy pastuchy vzmluvichu mezi sobú: „Pójdem až do Bethleema a viďme toho slova, ješto sě jest stalo, což jest hospodin nám ukázal.“ L2,16 I přijidechu pospiechajíce i nalezechu Mariji a Jozefa a pacholátko položené v jeslech. L2,17 A uzřěvše poznachu slovo, ješto jim bylo pověděno o tom děťátku. L2,18 A všichni, ktož to slyšiechu, diviechu sě tomu, ješto jim pastuchy rozpráviechu. L2,19 Ale Maria chováše těch všěch slov, nesúci jě v srdci svém. L2,20 I vrátichu sě pastuchy, slaviece i chváléce boha ve všem, což biechu slyšěli i viděli, jakož jest pověděno k nim.

L2,21 A když sě dokona osm dní, aby bylo obřězováno dietě, nazváno by jeho jmě Ježíš, ješto jemu bylo vzděno ot anjela, dřieve než sě v životě počal. L2,22 A pak když sú sě dokonali dnové jejieho očistěnie podlé Mojžiešova zákona, vzěchu jeho do Jeruzaléma, chtíce jeho obětovati hospodinu, L2,23 jakož jest psáno v zákoně hospodinově, že všeliký samec otvieraje život svatý hospodinu bude slúti, L2,24 a aby dali obět hospodinu, jakož jest pověděno v zákoně hospodinově, dvé hrdličat aneb dvě ptáčětě holubie. L2,25 A tehdy bieše člověk v Jeruzalémě, jemužto jmě Simeon, a člověk ten spravedlivý a báznivý, čekaje utěšenie izrahelského, a duch svatý bíše v něm. L2,26 I bieše vzal otpověd ot svatého ducha, že neuzří smrti, jeliž dřieve uzří mazaného hospodina. L2,27 I přijide v dušě v chrám. A když uvodiechu dietě Ježíšě otec i mátě jeho, aby učinili podlé obyčeje zákonového zaň, L2,28 a on vzě jej na svoji rucě (točíš Simeon) i poblaha bohu a řka: L2,29 „Již propusť sluhu svého, hospodine, podlé slova tvého u pokoji, L2,30 nebo sta viděly oči moji spasenie tvé, L2,31 ješto si připravil před obličejem všeho lida: L2,32 světlo k zjěvení národóm a slávu tvé osady Izrahele.“ L2,33 I biešta otec jeho i mátě diviec sě tomu, co o něm praviechu. L2,34 I požehna ji Simeon i vecě k Mariji, mateři jeho: „Toť, jest uložen tento na spadenie i na povstánie mnohých z Izrahele i na znamenie, jemuž bude otpověděno. L2,35 A tvú vlastní duší projde meč bolestivý, aby byla ohlášena ze mnohých srdcí myšlenie.“ L2,36 A bieše Anna prorokyně, dcera Samuelova, z pokolenie Asserova, ta bieše přěběhla mnoho dnóv a byla jest živa s svým mužem sedm let ot svého děvojstvie. L2,37 A ta bieše vdovú až do čtyř a osmdesát let a nevychodíše z chrámu, postem a modlitvami slúžieci ve dne i v noci. L2,38 A ta v túž hodinu přišedši, zpoviedáše